Uživatel Bibros přispěl taká svou troškou do mlýna a vytvořil článek, týkající se názvosloví a principu činnosti jednotných nábojů do ručních palných zbraní. Doufám že bude poučný jak pro začátečníky, tak i pro ty kteří vědí oč jde a přesto se s oblibou v diskuzích dopouštějí terminologických prohřešků. Sincityman
Tento článek by měl především oslovit laiky a začátečníky se zájmem o zbraně a střílení a bude se zabývat pouze základními pojmy a principy, a to pouze v souvislosti s náboji pro ruční palné zbraně.
Krátce k historii náboje
Jednotný náboj, tak jej známe dnes, se narodil asi před 140ti lety a od té doby se nijak zásadně nezměnil, pomineme-li slepé uličky vývoje. V dnešní době máme lepší prach, nové materiály, dokonalejší technologie, ale náboje ve své podstatě zůstávají stejné.
Základní dělení nábojů
Náboje lze rozdělit podle různých hledisek na vojenské a civilní, sportovní, lovecké, speciální apod. Dále je můžeme dělit podle prvotního určení na náboje do krátkých a dlouhých zbraní. Ani jedna z kategorií není přesně ohraničená a navzájem se prolínají.
Podle druhu zápalky rozlišujeme náboje s okrajovým (rim fire) a středovým (center fire) zápalem atd. Okrajový zápal se dnes používá jen u několika ráží, ale výjimkou je náboj .22 Long Rifle, který svým ročním objemem výroby přesahuje stovky milionů kusů, jedná se o náboj, který je především vhodný pro sportovní a rekreační levnou střelbu.
Z čeho se náboj skládá?
Běžný náboj se skládá ze střely, výmetné slože (prachu), zápalky a nábojnice, která to všechno drží pohromadě. Střela může být jednoduchá, například jenom z olova nebo mosazi, anebo docela složitá, třeba i čtyřkomponentní, hodící se pro lovecké účely, kde chování střely v cíli je velmi důležité.
Střely nábojů do brokovnic jsou na rozdíl od nábojů se střelou jednotnou, většinou střely hromadné. Hromadnou střelou jsou olověné, ocelové nebo zinkové broky, proti zlobivým demonstrantům bývají také gumové. Prosím čtenáře, aby v této souvislosti nepoužíval výraz kulka. Je to pozůstatek z doby, kdy se do předovek používaly kulaté (sférické) střely. Problematika konstrukce střel je velmi široká a není možné ji v tomto článku obsáhnout.
Jako výmetná slož se dnes používá téměř výhradně bezdýmný prach. Prachová zrna mají různý tvar, různou velikost a různou povrchovou úpravu, což ovlivňuje rychlost hoření, a tedy výkon prachu. Velmi důležité je množství prachu (navážka) v náboji. Rozdíl 0,1g váhy prachu zásadně ovlivní výkon náboje, obzvlášť u nábojů menší ráže a je zcela nepřípustnou tolerancí. Veličin, které ovlivňují výkon náboje, je ale víc, například tvar nábojnice, síla potřebná k vytažení střely z nábojnice apod.
Zápalka s třaskavou složí má tvar misky, bývá většinou mosazná a je zalisována v nábojnici v zápalkovém lůžku. V současnosti se používají dva druhy zápalek, a to zápalka Berdan nebo Boxer. Ačkoliv jsou konstrukčně rozdílné, fungují na stejném principu. Mezi lůžkem pro zápalku a spalovacím prostorem nábojnice je jeden nebo více malých otvorů, kterým se říká zátravky.
Nábojnice jsou vyrobeny z různých materiálů: od oceli, přes mosaz, měď, hliník, až po plast nebo papír u nábojů do brokovnic. Tvar nábojnice je dán použitím náboje pro konkrétní zbraň. Základní tvary nábojnice tedy jsou: válcová, kuželová, lahvicová a jejich varianty. Nábojnice bývají s okrajem (pro revolvery, kulovnice s lůžkovým závěrem, brokovnice apod.), nebo s drážkou (pro pistole, opakovací kulovnice, plně automatické zbraně).
Známe ale i pistole na revolverové náboje a naopak, stejně tak existují i kulomety na náboje s okrajem. Drážka nebo okraj nábojnice slouží k zachycení nábojnice vytahovačem zbraně a následně k jejímu vytažení z komory. Podle účelu mají náboje pro ruční palné zbraně velmi širokou škálu výkonů: od 4mm Flobert pro pokojovou střelbu s úsťovou energií 21 J, až po 20mm Solothurn do protitankové pušky z období 2. svět. války, s dosti šíleným výkonem 50 678 J.
Jak náboj funguje
Co se stane, když stiskneme spoušť: úderník narazí do zápalky, iniciuje její třaskavou slož a začíná proces, který se nazývá vnitřní balistika. Zátravkou prošlehne plamen k prachu, zapálí jej a při téměř okamžitém nárůstu tlaku se dává do pohybu střela, která se následně zařezává do vývrtu hlavně, zvyšuje svou rychlost a následně hlaveň opouští.
Ve vývrtu získává střela nejen rychlost, ale i rotaci kolem podélné osy, která je nutná pro její stabilizaci za letu. Rychlost otáčení střely je dána stoupáním vývrtu a úsťovou rychlostí, ale řádově se pohybuje kolem 10.000 ot./min.
Rychlost střely při opouštění hlavně je také různá, ale počítá se zhruba od 200 m/sec., výjimkou ale nejsou střely s rychlostí přesahující i 1100 m/sec. Vše záleží na druhu náboje a délce hlavně. Tlaky při výstřelu ve zbrani se pohybují od 120 MPa u náboje .38 Special, až po 395 MPa u náboje 8 mm Remington Magnum výjimečně i méně, nebo více.
Bezpečnost náboje
Náboj je při správném zacházení v podstatě bezpečný předmět. Viděl jsem vojenský náboj vylovený z vraku bombardované zásobovací lodě, který tvarem připomínal bumerang. Rozhodně se ale nedoporučuje vhazovat náboje do ohně, nebo se je pokoušet „probudit“ úderem kladívka na hřebík, opřený o zápalku.
Stejně jako každý výrobek vyrobený člověkem, může i náboj mít závadu, kvůli které nebude fungovat. Selže-li vám náboj při střelbě, tak asi 15 – 20 vteřin nedělejte nic a stále miřte zbraní do bezpečného prostoru, může totiž dojít k opožděnému výstřelu a při nesprávné manipulaci se zbraní k následné nehodě.
Selže-li náboj při střelbě pistolí, vyjmeme zásobník a stažením závěru dozadu vyhodíme selhaný náboj z komory. Při selhači v revolveru nejdříve běžným postupem zbraň vybijeme a vyřadíme selhaný náboj. Po novém nabití pokračujeme ve střelbě. Co s nábojem který selhal? Já bych ho svěřil správci střelnice k likvidaci. Nikdy se nepokoušejte selhaný náboj rozebírat!
Standardy v oblasti nábojů
To, že je možné z německé zbraně vystřelit náboj vyrobený ve Finsku, nebo v Maďarsku, je dnes už samozřejmé. Umožňuje to činnost mezinárodní stálé komise se zkratkou CIP. Tato komise působící v Evropě, jediný neevropský člen je Chile, normalizuje rozměry nábojů a určuje jejich nejvyšší povolené provozní tlaky (Pmax), a tím zaručuje bezchybnou funkci náboje ve zbraních shodné ráže. Náboje odpovídající této normě, jsou zkratkou CIP označeny na krabičce. V USA existuje organizace SAAMI (Sporting Arms and Ammunition Manufacturers Institute) se stejnou oblastí činnosti, jakou má v Evropě CIP.
Doporučená literatura
Toto je velmi stručný úvod k problematice nábojů. Případným zájemcům o další informace doporučuji knihu pánů Hýkela a Malimánka: Náboje do ručních palných zbraní, vydanou v nakladatelství Naše vojsko roku 2002.
Jazykovou korekturu článku provedl Scrat.
Napsat komentář