O čem je film Bowling for Columbine? Především je to humorný až sarkastický pohled na posedlost Američanů střelnými zbraněmi. Film natočil úspěšný a kontroverzní americký filmař, scénarista, producent a spisovatel Michael Moore. Jeho díla se zaměřují na diskutovaná témata, jako jsou zdravotní systém, odzbrojenému násilí či destruktivní zásahy člověka a průmyslových korporací do přírody. Trnem v oku byl mimo jiné také bývalý americký prezident George W. Bush

Ale vraťme se na samotný počátek incidentu.. Samotný incident, všeobecně známý jako Masakr na Columbine High School, se odehrál 20.4. 1999 v Jefferson Conty v Coloradu, nacházející se poblíž Littletonu a Denveru. Hlavními iniciátory tohoto neštěstí jsou dva náctiletí studenti, Eric Harris (18) a Dylan Klebold (17). Oba mladíci ve své škole zastřelili dvanáct studentů a jednoho učitele, navíc zranili dalších dvacet čtyři lidí. Bezprostředně po útoku spáchali oba aktéři sebevraždu. Masakr na Columbine Hich School se tak stal čtvrtým největším masakrem na americké škole v dějinách.

Zprvu se vyšetřovatelé domnívali, že je tato událost spojována s výročím narozenin Adolfa Hittlera a tedy rasovém motivu. Nakonec se však tyto mediálně vyhrocené spekulace ukázaly jako zceal nesmyslné.
Tento masakr tak vlastně rozproudil všeobecnou diskuzy o kontrole zbraní a jejich dostupnosti ve Spojených státech a o stále se více stupnujícím násilím mezi náctiletou mládeží. Incident dále rozproudil debatu, týkající se šikany, vliv násilných počitačových her, hudby a násilných filmů, internetu. V hudební branži byl s kauzou propírán jmenován kontroverzní Marilyn Manson.

A jaké byly důsledky pro mladistvé? Některé oběti, zavražděné údajně kvůli jejich náboženství, se staly vzorem pro ostatní, zatímco jiní poukazovali na úpadek role náboženství ve společnosti a svalovali vinu za tragédii na vládu, která nedostatečně prosazuje náboženství do škol. Masakr mnohonásobně zvýšila bezpečnostní opatření na školách všeobecně tak vzniklo tak prostředí morální paniky, které bylo namířeno proti gotické subkultuře. Jako vzpomínka na tuto tragédii byl vybudován pamántník, který bude tuto tragédii připomínat jednou pro vždy, aby si lidé mohli tuto tragédii připomínat.

V dokumentárním filmu se dostáváme pozadí masakru na Columbineské střední škole se režisér Michael Moore vydává na pouť po Spojených státech, aby tak blíže prozkoumal příčiny strašlivého incidentu, které nutí Američany žít v neustálém paranoidním světě, plném strachu, který je sevírován médii po velkých dávkách, aby tak neustále vyovlával virtuální prostředí. Celovečerní snímek se stal ihned po svém uvedení celosvětovým trhákem a vyvolal tak celosvětově nastavené téma ve společnosti.

Film vznikl v roce 2002 a jeho stopáž činí 115 min. V databázi uživatelů renomovaného portálu Česko-Slovesnké filmové databáze získal tento dokument přesvědčivých 86%. Na DVD je film k zakoupení od roku 2003.

Redakce našeho portálu tento film všem doporučuje.

Úplně nejlepší je, když vás do přebíjení někdo zaučí, stačí na to jedno odpoledne. O nic složitého nejde, to by tolik lidí nepřebíjelo, alespoň tedy dlouho ne. Střílení a věci s ním související je silně Darwinistická činnost a chyby při něm bývají osudné. Naštěstí ne moc časté, za osm let, co střílím, se na střelnicích zranili dva moji známí a jen jednou jsem byl u destrukce zbraně. Na sportovních hřištích nebo při nejrůznějším „kutění“  jich bylo poraněno mnohem a mnohem více. Rozhodně vám ale nedoporučuji přebíjet, když sledujete v televizi vaši oblíbenou dávku emocí, řešíte s manželkou proč si nevzala Pištu Hufnágla a luštíte žákovskou knížku svých ratolestí, pokud možno to vše najednou.

Nejdůležitější je použití správných a kvalitních komponentů. Začnete-li s prachem, který jste od někoho dostali v láhvi od okurek, spolu s hrstí bůhvíjakých zápalek a střelami odlitých z kdovíčeho, může se stát, že budete po svém prvním přebíjecím pokusu tak zklamáni, že řeknete: „Už nikdy více“!.A to nemluvím o nebezpečí destrukce zbraně při použití neznámého prachu.  Přitom stačí, alespoň pro začátek, nesnažit se ušetřit za každou cenu. Je pravda, že přebíjení má i své a to dost důležité ekonomické aspekty, ale ušetřit na náboji korunu, aby mi pak zničil zbraň, není ta pravá cesta.

Když opomeneme chyby vzniklé použitím nesprávné (velké i malé) dávky prachu, ke kterým by prostě dojít nemělo, protože dodržování tabulkových navážek je prvním přikázáním přebíječe, je možno chybovat téměř ve všem, zápalkou počínaje, přes nevhodné nábojnice a nastavení špatného rozměrů hotového náboje (délky), až po použití nevhodné kombinace střela/prach.A nesmíme zapomenout na zbraň. Prvním krokem by totiž mělo být napodobení munice, se kterou naše zbraň spolehlivě funguje, zejména se to týká pistolí, revolvery jsou přece jen „odolnější“. Některé zbraně třeba nepřebijí náboje s jistým druhem střely a tím nemyslím jen jednotlivé typy zbraní od různých výrobců, ale i jednotlivé exempláře stejného typu. Pokud vám zbraň nefunguje s továrním střelivem tvaru komolého kužele (například), je sice možné někdy odladit přebíjený náboj pro konkrétní zbraň k vaší spokojenosti, ale to není práce pro člověka, který si k lisu zasedne poprvé. Takže prvním krokem bude přebíjet pro zbraň munici co nejvíce tvarově i výkonem podobnou té tovární, se kterou dotyčný exemplář zbraně spolehlivě funguje. To se týká jak tvaru střely, tak i její hmotnosti a výkonu náboje, který by se neměl od továrního pro začátek moc lišit. Pokud vaše zbraň s některými druhy střel u továrně vyrobeného střeliva nefunguje, nemá cenu s nimi začínat. Později se můžete pokusit pro ni vyrobit náboje se střelou, kterou chcete použít, nebo zjistit kde je chyba, ale ze začátku toho budete mít až nad hlavu.

Ačkoliv se dá přebíjet jakýkoliv náboj s Boxerovou zápalkou a dají se přebíjet i náboje se zápalkou Berdan, předpokládám, že začínající střelec se bude snažit o některou z těchto čtyř ráží: 9L, 38 Spec/357 Mag., 40 SW nebo 45 ACP. Ani u jednoho z těchto nábojů není přebíjení nijak složité, jen musíme zejména u oněch pistolových ráží dbát na to, abychom zbytečně nezmenšili spalovací prostor a tím nezvedli tlak nad bezpečnou hodnotu, zejména ráže 40 je na to citlivá. U revolverových 38/357 si zase musíme dát pozor na případné zdvojení dávky prachu, které by mohlo vést k nebezpečné havárii zbraně.

Komponenty, se kterými pracujeme, jsou čtyři: zápalky, prach, nábojnice a střely. Jejich kvalitu ovlivníme zejména tím, že prach a zápalky nakoupíme u osvědčeného obchodníka, který nám i dodá laborační tabulky od prachu. I když finanční úspora bude menší, klidně si pro prvních pár set nábojů nakupte úplně vše, včetně střel, snad jen nábojnice si našetřete a nasbírejte po střelnicích, ale i zde neváhejte vyřadit cokoliv, co vám bude připadat odlišné od normálu. Proberme to popořadě:

Zápalky: zde není téměř co řešit, zápalky nakupujeme u obchodníka, a pokud použijeme správný druh odpovídající zvolené laboraci, neměl by s nimi být problém. Volíme spíše osvědčené značky jako Remington, Fiocchi, CCI, Winchester. Obchodník by měl mít i tabulky, dle kterých lze zápalky co se výkonu a typu týče porovnat. Musíme si uvědomit, že zápalky pro magnumové laborace nebo puškové náboje bývají výkonnější a ze silnějšího plechu. To znamená, že taková zápalka může v normální zbrani udělat závadu, nebo i v případě nevhodného souběhu s typem prachu zvýšit tlak. Pokud zápalkujeme ručním zápalkovačem od Lee, můžeme mít problémy s malými pistolovými zápalkami Federal - jsou moc měkké a deformují se, ale zase je často používají sportovní střelci s „odladěnými“ spouštěmi, zejména revolveráři. Zápalky SB bývají někdy příliš tvrdé a při ne úplně správném usazení selhávají. Úplná katastrofa byla kdysi jedna série zápalek od PMC, i když neselhaly, prach ani nestačil pořádně zahořet. Takže nesnažme se zbytečně ušetřit pětník.

Nábojnice: i ty můžeme zakoupit v obchodě, nebo si našetříme vlastní. Našetření vlastních je nejlepší cestou, zejména pokud střílíme stále stejnou značku střeliva. Použitím jednoho druhu nábojnic, od jednoho výrobce, dosáhneme stejného zalisování střely a stejného spalovacího prostoru, výsledkem je přesnější a spolehlivější střelivo. Tato podmínka není limitní, ale je to prostě lépe udělat takto. Pokud jsme nábojnice někde sesbírali, pak nad nimi alespoň přejeďte magnetem a „odchytněte“ ty, které jsou z oceli. Zde se nemůžete spolehnout jen na vzhled, jsou i ocelové poměděné, či pomosazené nábojnice, které nesvědčí ani vaší zbrani, ani vašim přebíjecím matricím. Nábojnice očistím od hrubých nečistot a vypereme, v současné době jsou k sehnání levné pračky za cca 2 000 Kč, takže už není důvod zavazovat nábojnice do ponožek a pašovat je manželce do prádla. Po vyprání odstraníme zdeformované a prasklé kusy.Pokud se chystáme vyrobit střelivo co nejvyšší kvality protřídíme nábojnice i dle značky výrobce. Někdy není od věci okraje nábojnic odjehlit, ale většinou to není nutné. Pokud to jde zejména ze začátku roztřiďte nábojnice podle výrobce a provedení.Totéž je  doporučováno, pokud vám záleží na přesnosti střeliva pro terčovou střelbu.Občas se stane že se mezi nábojnice 9L dostane nějaká podobná, třeba 9Br. Pokud si toho nevšimneme, vyrobíme náboj na první pohled odlišný od ostatních, který raději vyřadíme a delaborujeme. Můžeme se jej pokusit i vystřelit,ale pozor: Vzhledem k menší délce nábojnice nemusel dávkovač nasypat správnou (celou) dávku prachu… Jinak bych ke kvalitě nábojnic u nás dostupného střeliva neměl v zásadě připomínky, i když nedávno jsem narazil na problém s nábojnicemi Magtech v ráži 45LC, které se při přílišném rozhrdlení deformovaly. Naštěstí šlo nalézt kompromis a nastavit rozhrdlovací matrici tak, aby ještě šla zasadit střela a nábojnice se nebortila.Dle mých zkušeností dokonce platí že čím méně je ústí rozhrdleno, tím přesněji je střela usazena a je zmenšeno nebezpečí že bude zavedena nakřivo.  Také nábojnice 38 Special a 357 Magnum stejné značky mohou dělat problémy a je lepší provádět odděleně usazení střely a zaškrcení.

Prach:. Pro začátečníka a běžné pistolové ráže většinou doporučím Accurate No. 5, i když se mnou nebudou mnozí souhlasit. Jsou prachy, které vyjdou levněji, takové, které méně špiní zbraň, nebo se kterými lze dosáhnout většího výkonu, či naopak jsou vhodnější pro terčové laborace, to je jistě pravda. ALE právě proto, že je „pětka“ jaksi průměrná, je odolnější chybám. Jistě že lze začít s většinou běžných prachů, můžete zkusit třeba nějaký Vectan  nebo S 020-2 (který je jeden z nejlevnějších). Stejně nakonec budete hledat vhodný prach a budete experimentovat, než se rozhodnete, takže tu „pětku“ alespoň jednou zkusíte.
Střely: Pokud máme vlastní nábojnice, je střela nejdražší komponentou náboje. Proto mnoho střelců střely odlévá, ale to je na samostatný článek. Když to jen trochu půjde, začněte továrně vyráběnými celoplášti a stejně jako u nábojnic i zde se vyhněte pomosazené oceli, nemáte-li zbraň s polygonním vývrtem (Glock, HK). Kromě celoplášťů lze zakoupit střely olověné mazané, poměděné, poplastované či poteflonované. Ty ale zkuste až při výrobě příští série. Každopádně, malý magnet v kapse se při nákupu jak komponentů, tak i celé munice vyplatí   ;-).

Konečně máme už vše pohromadě, a v tabulkách jsme si našli i vhodnou laboraci prachu. Pokud vyjdeme z tabulek Accurate, začneme doporučenou dávkou (později můžeme zvýšit až na max.), pokud použijeme prach Vectan, kde se v tabulkách udávají max. laborace, snížíme dávku asi o 15%. A teď to začíná být zajímavé, protože se dostáváme k nastavení celkové délky náboje. Pokud uděláme náboj příliš krátký, může se ve zbrani zaseknout nebo vzpříčit a zmenšením spalovacího prostoru dojde ke zvýšení tlaků a snížení přesnosti. Příliš dlouhý náboj se může také zaseknout,tentokrát „zakousnutím“ do přechodového kuželu vývrtu, pak dojde i k nedovření závěru a neodpálení výstřelu, následovaném zoufalým lomcováním se zaseklým závěrem zbraně. V tabulkách SAAMI nebo CIP udávaný max. OAL (max. délka náboje) nám sice řekne jakou délku bychom překročit neměli, ale rozhodně to není údaj jehož dodržení zajistí spolehlivou funkci zbraně.A ne vždy je dostupný údaj pro konkrétní typ střely . Já to dělám tak, že zkontroluji správnou délku náboje jeho vložením do komory (u vymontované hlavně). Náboj nesmí přečnívat zadek hlavně a tím zapříčinit nedovření závěru. Délku tedy nastavím právě tak, aby se střela vývrtu těsně nedotýkala. Vyrobím několik nábojů, sestavím zbraň, vložím náboje do zásobníku, namířím do bezpečného prostoru !!! (zde mám výhodu, bydlím sám), a pohybem závěru vyházím náboje. Nebo, pokud se na takovéto hrátky necítíte, vyrobte si tak tři-čtyři „sušilky“ bez zápalky a prachu a výše popsaným způsobem je „protáhněte“ zbraní. Znovu opakuji: Náboje by se neměly zaseknout během podávání, neměly by se  „zakousnout“ do přechodového kuželu vývrtu a ani by neměly po cestě do komory utrpět deformaci, to platí zejména pro olovo. Takový by asi měl být pro začátečníka ten správný způsob nastavení celkové délky náboje. Pokud vše funguje, mohu si pak ony neaktivní náboje nechat jako etalon, nebo vlepit místo zápalky kus gumy a používat je při tréninku. Bude-li se zbraň i tak zasekávat, zkusím zkrátit délku náboje. Při použití střel nevhodného tvaru se může stát, že onu správnou délku pro konkrétní zbraň prostě nenajdu. Problémy mohou nastat u některých plastem potažených střel, je to divné, ale může se stát že se rozměry a tvar střely změní poplastováním natolik, že pro některou zbraň s nimi prostě použitelnou munici nevyrobíte. To se stává zejména u zbraní které mají rozměry nábojové komory a přechodového kužele na dolní hranici tolerancí. To samé platí i pro revolvery. U pistolových nábojů jsem se s tím setkal osobně u 9L, u revolverových u 38 spec. Ovšem tyto případy jsou velmi řídké, je možné že se jednalo o výrobní série střel s nějakou chybou která se od té doby nezopakovala.  Nakonec můžeme jít vyzkoušet naše dílo na střelnici.

Vykonáno a funguje? Tak ještě zkontrolovat vystřelené nábojnice. Pokud je naše laborace slabá, je nábojnice silně očazena spalinami (i když ona No. 5 čadí sama o sobě). To znamená, že se nábojnice neroztáhla a málo těsní. Pokud zbraň spolehlivě přebíjí, nemělo by to teoreticky funkčnosti vadit, ale dle některých střelců to vede k vypalování komory žhavými spalinami. Zbraní s Revelliho drážkami v komoře, kde nábojnice schválně „plave“ ve spalinách, je velmi málo, snad jen MP 5 a jeho odvozeniny. To by se ale nemělo s doporučenou laborací stát, spíše nás to potká, až půjdeme s navážkou dolů, ve snaze zklidnit chování zbraně a zlepšit soustřel. Velká dávka prachu vede k deformaci zápalky a jejího lůžka, to pak znamená, že jsme náboj přelaborovali a musíme navážku snížit. Nic z toho nepozorujeme? Skvělé, takže si můžete začít „hrát“ s laborací či různými druhy střel. Pro začátek třeba nahradit celoplášťovou střelu levnější a k hlavni šetrnější olověnou, ať již mazanou, nebo s jinou povrchovou úpravou. Olověné střely, bez ohledu ne úpravu povrchu, by měly mít o 1/1000 inche větší průměr než předepsané celoplášťové. Záleží ovšem i na stavu vývrtu naší zbraně, střely, ať již koupené či doma vyrobené, můžeme upravit protažením kalibrovací matricí pro daný průměr nebo jich tak alespoň pár otestovat. Nastavíme navážku prachu tak, jak ji pro konkrétní typ střely v dané ráži doporučuje výrobce prachu, a můžeme jít zkoušet. Zde zdůrazňuji, že po střelbě olovem, bychom neměli bez vyčištění hlavně střílet plášťované střelivo, olovo pak „zažehlíme do vývrtu“. Takže si můžeme zastřílet třeba plášťovanými, pak vyzkoušet olovo a ihned vytěrák do ruky. Na stránkách MPI byl kdysi odstrašující příklad Glocka, jehož majitel dosáhl nečištěním zmenšení průměru vývrtu o 0.2 mm!!!. Výsledek je nasnadě, zbraň havarovala. Této chyby se nedopustíme a po střelbě zkontrolujeme vývrt hlavně. Pokaždé tam nějaké olovo bude, ale záleží kolik a kde.

Jsou-li zásahy v terči nepravidelného tvaru, znamená to, že se střela v drážkách hlavně“strhla“ a příčně rotovala. Zkusíme tvrdší střelu nebo menší navážku prachu, pokud se to bude dít dále i po snížení navážky pod úroveň, kdy je zbraň funkční, zkusíme změnit druh prachu nebo střelu z tvrdšího materiálu. Pochopitelně, že neměníme obojí najednou. Jen tak můžeme poznat, “kde udělali soudruzi chybu“, jak praví klasik. Když je například olovo máznuto v přední části vývrtu u komory, znamená to, že by bylo lépe použít buď méně, nebo pomalejší prach, (popřípadě tvrdší střelu), pokud je více znečištěn vývrt u ústí, je pravděpodobně rychlost hoření prachu v pořádku, jen je třeba dát jej méně, (když už nejde použít tvrdší střelu) a tak podobně.

Takto to vypadá složitě, ale praxe je jiná, prostě si koupíte krabičku olověných střel, určíte výše popsaným způsobem délku náboje a pak měníte navážku prachu, a pokud se vám nepovede dosáhnout požadovaných vlastností, zkusíte jiný prach. Nejlepší bude vytvořit si nějakou spolehlivou „základní laboraci“, se kterou budete střílet na střelnici nebo závodech. Po odstřílení si své tréninkové dávky si zkusíte vystřelit s vaší novou laborací a příště ji upravíte, až funguje k vaší spokojenosti. Pochopitelně že vždy měníte jen jeden komponent (prach/třela/zápalka),  pouze tak poznáte která změna je a která není prospěšná.
Postup pro začátečníky přebíječe tedy v ideálním případě vypadá takto: Nejdříve použiji plášťovanou střelu, kterou napodobím v mé zbrani fungující tovární střelivo, poté se pokusím o totéž s olověnou střelou podobného tvaru na které si ověřím vhodnost kombinace tvrdosti slitiny a navážky/druhu prachu. A nakonec vyzkouším ze stejné slitiny třeba střely typu semiwadcutter nebo komolý kužel…

Ale ještě trochu velmi zjednodušené teorie by zde být mělo: Nejdůležitější údaj pro náboj je tzv. maximální tlak, což je hranice, kterou bychom neměli překročit, proto výrobce udává max. navážku  pro určité druhy a hmotnosti střel, k nim doporučuje i vhodnou zápalku. Překročíme-li jí může dojít až k destrukci zbraně! Pokud nedodržíme minimální navážku, hrozí nám nestabilní hoření prachu a snížená přesnost, popřípadě dokonce i detonace místo hoření a také destrukce zbraně! Pak jsou zde vlastnosti prachů, které můžeme označit jako rychlejší/pomalejší, pokud se vrátíme k prachům Accurate No. 2-9, tak nejrychlejší je 2, nejpomalejší 9, která už je skoro na úrovni rychlých prachů puškových.  Rychlejší prach je vhodný pro terčové, méně výkonné laborace, pomalejší naopak. Lehčí střela umožní dosáhnout kratšího a rychlejšího zpětného rázu, těžší střela může být přesnější a méně ztrácí energii na větší vzdálenosti. Když vám nejde o dosažení výkonu, (třeba kvůli major faktoru v IPSC), je použití rychlejšího prachu většinou vhodnější jak z hlediska přesnosti, nízkého úsťového tlaku, tak i ceny. Pokud se vám ale bude olovo strhávat, musíte sáhnout po pomalejším prachu. Zjednodušeně tedy, při redukci vlastností komponentů na kategorie: rychlý prach/pomalý prach a těžká střela/lehká střela dostanu tyto kombinace:
rychlý prach/lehká střela - vhodné na plinkink,(nenáročná střelba po mechanických terčích), ekonomická varianta pro střelbu pro radost, vhodné třeba i pro akční střílení tam, kde není předepsána minimální hmotnost střely (LOS).

rychlý prach/těžká střela - nízký úsťový tlak, vhodné pro terčovou střelbu a „lovení desítek“

pomalý prach/lehká střela – vysoký výkon, ale většinou nižší přesnost, doporučuje se použít větší zaškrcení a hrozí nepravidelný vývin rány, dle pokusů p.Klozíka, zveřejněných ve Střelecké Revui umožňují dosažení vysokého výkonu i z revolverů z krátkou hlavní. Dle mne na střelbu nejméně příjemná a obecně nejhorší varianta mimo speciální případy.

pomalý prach/těžká střela - vhodné pro „lovecké“ použití, některé IPSC laborace (MAJOR), pro zbraně vyžadující k bezchybné funkci vyšší úsťový tlak, (tedy některé „Gas Operation“ zbraně), zbraně s úsťovým kompenzátorem zdvihu,  zbraně s větší délkou hlavně pro střelbu na větší vzdálenosti, třeba při použití „Lever Action“ zbraní na revolverové, nebo samonabíjecích karabin na pistolové náboje.
Úmyslně jsem psal o pistolovém střelivu, protože samonabíjecí pistole jsou obecně „mlsnější“, ale zde uvedené zásady platí i pro revolvery. Nemluvím o přebíjení puškových nábojů, zde začínám a tak tiše doufám, že mi v podobném duchu pošle nějaký článek o puškovém střelivu někdo z našich „ostrostřelců“. Přiznám se, že jsem schválně tento text ladil do „chyb“, skoro to vypadá, jako by přebíjení bylo chůzí přes onen příslovečný most úzký jako šavle „se strží po levici, peklem po pravici a andělem smrti za zády“ či jak to má být. To opravdu ne. Průměrně zručný člověk dovede vyrobit po několika málo nezbytných pokusech opravdu skvělé střelivo, které si s tím továrním více než nezadá. Tento článek je návodem jak chyby nedělat, a jak je identifikovat. Takže mnoho zdaru a  střelbu bez závad.

Diskuze

Takže Bibrošuv Dum-dum:

Střela dum-dum - pověsti a skutečnost.

Mnoho lidí má, většinou od dětských let, značně zkreslené představy o těchto střelách. Při vyslovení zaklínadla dum-dum si představí velmi  průbojné nebo dokonce výbušné střely se zničujícím účinkem  na zasažený cíl, obvykle tedy člověka. Pokusím se krátce vysvětlit celkem jednoduchou podstatu těchto střel.
Velká Británie, co by koloniální mocnost 19. století, vedla téměř neustálé boje v koloniích o udržení moci ať už v Americe, Africe nebo v Asii. Po jednoranných zadovkách Martini-Henry ráže .450, zavedených r. 1871, Británie v roce 1889 přezbrojila na ráži .303 Brit. z počátku ještě s černým prachem a od r. 1891 už s corditem. Náboj měl válcovou střelu s oblou špičkou, jádro z tvrdého olova a mědiniklovým pláštěm. Střela měla úsťovou rychlost cca 570 m/sec.
Nedobrou zkušenost s tímto nábojem udělal ale až vojáček přímo v boji. Protivník, evidentně zasažený, často pokračoval v útoku a vypadalo to, že si zranění jaksi nevšiml. Střela této konstrukce byla totiž i po zásahu cíle stabilní a její rychlost nedostačovala k vyvolání  účinného hydrostatického šoku. Hladký průstřel adrenalinem napumpovaného domorodce prostě nezastavil. Protože vojáček chodil doma pytlačit na panské, věděl jak na to. Vzal pilník a odpiloval na špičce střely plášť. Myslivci mohou několik následujících vět přeskočit. Vznikla v postatě poloplášťová střela, která po zásahu expandovala (rozšířila se) a někdy se i rozložila na více částí. Zranění po zásahu takto upravenou střelou byla značně devastující a většinou vyřadila protivníka z boje. Dnešní lovecké střelivo ve své drtivé většině používá právě poloplášťové střely různých konstrukcí.
Tenhle příběh se stal v Indii. Ve městě Dum-dum nedaleko Kalkaty dodnes stojí Brity postavená tována na výrobu munice (Arsenal Dum-dum), která zahájila tovární výrobu takto upravených střel a to je původ onoho poněkud záhadného označení.
Od roku 1899 zakazuje Haagská konvence používat ve válečných konfliktech střely neplášťované nebo poloplášťové, upravené pro zvýšení ranivosti. Tím skončila oficiální éra střel dum-dum, neskončila ale snaha zvýšit účinek střely v cíli, což se bohužel podařilo jinými způsoby bez porušení Haagských dohod.
Sincitymanova poznámka: Tolik tedy o zákazu střel se zvýšenou ranivostí. Jak vidno na rozdíl od mínění našich, někdy mírně popletených publicistů, má ony démonické Dum-dum ve svém arzenálu každý myslivec o). Ono stačí, když se takový “znalec” uvede tím že se místo Haagskými dohodami začne ohánět Ženevskými, které se týkají něčeho jiného, abychom v diskuzi pochopili, ohledně jeho odbornosti, “kolik uhodilo”. Podrobněji o historii munice .303, včetně způsobu, jak byla Haagská konvence obejita článek p. Krásného, zde bych chtěl upozornit že p.Krásný nežije v Čechách a proto při svém překladu do češtiny používá např.výraz “kulka” místo “střela” a podobně, ale tentokrát žádám všechny jazykové a terminologické puristy, aby mu tento prohřešek odpustili…

Takže článek p.Krásného:303 British

První světová válka mne vždy přitahovala a fascinovala.  Proto, když jsem v obchodě ve Virginii našel ve stojanu SMLE z roku 1916, tento work horse britské armády , dlouho jsem neváhal a ručnici si koupil.  Také mne napadlo, že má pravděpodobně na kontě pár lidských životů a že docela dobře mohla v první válce střílet na některého mého předka.  Jo, pane Vaněk, to jsou ty paradoxy.

Historie munice .303 British není bez zajímavosti a tak jsem pro potěchu P.T.sprchařů přeložil starší článek pana Charlie Haley.

Zaveden v roce 1888, náboj ráže .303 British se objevil uprostřed velkých změn ve vývoji lehkých zbraní. Svět se najednou zbláznil, sotva jste si zvykli na jednoranné zadovky v ráži .45 palce černého prachu (.450 Martini - Henry) a už se objeví opakovačky v ráži .30 s plášťovými střelami a bezdýmným prachem.  Kromě toho se rychlost střely začínala blížit a překračovat dva tisíce stop za vteřinu.  V dobách černého střelného prachu to bylo téměř neuvěřitelné a otevřelo to dosud netušené možnosti v dostřelu a v  křivce trajektorie střely.  Co už tak vojáčkovi zbejvalo?  Jako jedna z vojenských sil které hýbaly světem se britská armáda musela přizpůsobit a ráže .303 byl výsledek.

Velká Británie zavedla opakovací systém vyvinutý James Paris Leem spolu s hlavní s drážkováním podle Williama Metforda -  odtud puška Lee - Metford.  Na  novém  náboji byly dvě zajímavosti.  Za prvé byla nábojnice falcovaná (falcem se rozumí vystupující osazení na spodku, za který zabírá při opakování vyhazovač) Samozřejmě falcované byly všechny předchozí náboje na černý střelný prach, ale 8mm nábojnice od Mauserů, vyvinutá také v roce 1888 už byla drážkovaná což se pro opakovačky hodilo mnohem líp. A za druhé byla nábojnice  původně plněna černým střelným prachem.  Všechny důležitější ozbrojené síly  už začaly přecházet na bezdýmný prach, vynalezený francouzem Vielle.  Francie - tradičně hlavní soupeř Velké Britanie -  zavedla bezdýmný prach již v roce 1886.   Každopádně Británie sice přijala za svou malou ráži, ale na bezdýmný prach přešla až  počátkem posledního desetiletí devatenáctého století.  Zdá se, že vývoj bezdýmného prachu byl v Anglii problematický a tak místo něj nacpali do nábojnice 70 grains černého prachu za 215 grains kulku s oblou špičkou.  Jak to dokázali je u boha, protože je skoro fyzicky nemožné tam ten prach dostat, ale každopádně docílili úsťové rychlosti 1850 stop za sekundu, což v té době nebyl špatný výkon.

Výmětná slož ale byla časem stejně zaměněna za bezdýmný Cordite v roce 1891 nebo 1892 zavedením náboje Mark 1C (C znamená Cordite) a pár drobných změn pak vedlo k náboji  Mark IIC.  Kulka o váze 215 grains měla úsťovou rychlost 1970 stop za sekundu a zdálo se, že jsou všichni spokojeni.

Well, skoro všichni.  Nespokojenci se našli hlavně mezi těmi, kdo museli nový náboj používat na bojišti.  Přesnost, to ano.  Plochá dráha letu také.  Rychlost střelby na opakovačku skvělá.  A  rychlé opakování střelby bylo třeba, protože střelou zasažení to jaksi odmítali brát na vědomí a bylo třeba zásah několikrát opakovat než se přestali snažit vám přerovnat vnitřnosti za použití různých nepříjemně ostrých domorodých zbraní.  Poslední desetiletí devatenáctého století zastihlo britskou armádu v celé řadě vojenských operací v oblasti Indie a Aghanistánu  a neefektivnost nového střeliva byla skutečně na pováženou.  Předchozí  pušky Martini-Henry s měkkými olověnými  kulkami o váze 480 grains se na bojišti osvědčily mnohokrát, ale nové zbraně vzbuzovaly při nejmenším rozpaky.   A pro malý britský oddíl obklopený přesilou jedna ku deseti fanatickými útočníky kteří nežádali a nedávali žádnou milost  to byla otázka života a  smrti.  Balistikou poranění se v té době nikdo pořádně nezabýval a ani úsťová rychlost 1970 stop za sekundu nebyla dostatečná aby projektil tak malé ráže, relativně těžký s oblou špičkou měl požadovaný efekt.  Průbojnost byla skvělá  - až po a včetně sloní lebky - ale na lidské cíle byla až moc dobrá a přenášela do těla jen velmi málo energie.  Úsťové rychlosti pod 2000 stop za sekundu jsou příliš pomalé pro hydrostatický šok  a britský voják to zjišťoval tím nejhorším způsobem - na bojišti.

Nejdůležitější bojiště tohoto období bylo v Indii a tak byl problém řešen v místě jehož jméno pak bylo zneužito a citováno jako málokteré jiné v historii palných zbraní.  Šlo o indickou zbrojnici v Dum-Dum.    Tady byl celoplášťový projektil změněn obnažením olověného jádra na špičce střely.  Střela s měkkou špičkou  pak při zásahu expandovala tak jako to bylo obvyklé u předešlých kulek z pušky Martini-Henry - a její efektivnost se velice zvýšila.  Každému lovci, který kdy zažil rozdílný účinek celoplášťových a poloplášťových střel na lovné zvěři je  ten rozdíl jasný.  .303 a  .450 Martini- Henry jsou téměř identické pokud jde o úsťovou energii, ale .303 v úpravě arsenálu Dum-Dum byla teď schopna lépe předat energii cíli.  Nechvalně proslulá kulka Dum-Dum byla na světě a v boji se ukázalo, že je daleko efektivnější než neupravená Mark 2.    Vojáci na odlehlých bojištích si často střely upravovali sami do podoby “Dum-Dum\” jednoduchým opilováním hrotu.  V tomto období byla indická část britské armády výrazně samostatná ve výzbroji a vybavení a tak zatímco se kulky s měkkou špičkou používaly všude v Indii,  zbytek britské armády je do výzbroje nikdy nezavedl ale vyřešil problém střelou s dutou špičkou Mark 3, později vylepšené  a vyráběné ve velkých množstvích v roce 1897 jako  Mark 4 a poté velmi podobný Mark 5 v roce 1899.  (Je nutno zdůraznit, že označení  Mark 2, Mark 3 se zde týká výlučně vývoje munice a nikoliv  britských vojenských pušek)

Někdy v této době se ale Británie začíná dostávat do politických problémů kvůli expandujícím kulkám.  Zatímco  v odlehlých koutech světa, se jejich použití pokládalo za OK, a to i proto, že v těch krajích by nepřítel nerozeznal válečné konvence ani kdyby se mu omotaly kolem nohou a kously ho. Použít tuto munici v “civilizované\”  válce se začalo považovat za nevhodné.

Z hlediska toho, co Tomíky a vůbec všechny vojáky světa čekalo v několika letech v první světové válce je otázkou co to vlastně civilizovaná válka je - dle mého názoru jde o protimluv.  Ale hodně státníků   - ovšemže ne britských - na těchto “nehumánních střelách”  nasekalo politický kapitál a skončilo to podpisem dohody v Haagu v roce 1899 (nikoliv v Ženevě, tato dohoda se týkala jiných záležitostí, ale záměna je celkem běžný omyl).  Dohoda z Haagu krom jiného zavazovala národy aby v případě války nepoužívaly projektily, které \”expandují nebo se lehce zploští v lidském těle….\” a tato část dohody se týkala především měkkých střel a střel s dutou špičkou.

Británie by se  byla mohla v této věci více angažovat, ale vzhledem k vlekoucí se búrské válce si to rozmyslela.  Búrové rozhodně nevedli válku barbarsky nebo nelidsky a použít proti nim expandující střely se nedalo zdůvodnit žádným způsobem.  Co s tím?  Británie stáhla veškeré střelivo s dutou špičkou z Jižní Afriky a vrátila se ke kreslícím prknům.  Cílem bylo střelu předělat aby vyhovovala Haagské smlouvě pro použití v Evropě pokud bude někdy nutno jí tam použít, ale na druhou stranu aby zasažený nepřítel i na méně civilizovaných bojištích o tom věděl, že je zasažen.

Krátkodobý flirt s modelem Mark 6 trval v roce 1904  jen pár měsíců   - Mark 6 měl tenčí opláštění ale to problém v žádném případě nevyřešilo.  V roce 1905 ale udivili Němci celý vojenský svět zavedením revoluční střely pro armádní pušku 8mm Mauser.  Lehká střela s ostrou špičkou vážila jen 154 grains s úsťovou rychlostí téměř 2900 stop  za sekundu.  Vysoká rychlost a skvělé balistické vlastnosti vedly k  většímu dostřelu a ještě plošší dráze letu.  Tato německá “Spitzgeshoss” přežívá v dnešních střelách “spitzer”.  Británii rozhodně výhody “Spitzgeshoss” neušly.

Vysoká rychlost dávala nejen plochou dráhu letu ale střela měla daleko důraznější účinek na zasaženou osobu.  Lehké a špičaté kulky byly méně stabilní  a měly snahu se v ráně deformovat ale předaná hybnost poškozovala tkáň do určité vzdálenosti od vstřelu a  tam kde kulka tělo opoustila se objevovaly veliké, ošklivé rány.  I když v té době nebyla příčina přesně známa, toto byl důsledek hydrošoku.  Vlastností vody je nestlačitelnost a nárazová vlna se ve vodě velmi rychle šíří (jak můžeme pozorovat na rybníce, když do něj hodíme šutr, půlcihlovku, psa nebo cokoliv jiného)  A lidské tělo je z největší části voda a tak se i v něm nárazová vlna velmi rychle šíří.  Toto je přesně princip, který má ve zvířecím těle za následek zhmožděné maso podél vstřelu.   Druhý důsledek, kterého si britská armáda rozhodně neopomněla všimnout byl, že ten kdo dostal takovouto střelou zásah o tom zcela jistě věděl a výrazně mu to ubralo na útočném elánu.
Vyvstaly dva problémy.  .303 nábojnice nebyla tak velká jako 8mm Mauser a také závěr pušky Lee Metford nebyl tak masivní jako Mauser a nesnesl by tak vysoké tlaky. Kromě toho Britové nechtěli lehčí střelu než 175 grains a Lee jí bezpečně vystřelila s úsťovou rychlostí  pouhých 2440 stop za sekundu - což sice pořád ještě stačilo na hydrošok, ale tento nebyl tak výrazný jak v případě Mauser.  Britská armáda, pod vlivem problémů s Mark 2, cítila že by to chtělo trošku  víc.  Trošku víc spatřilo světlo světa v podobě Mark 7 spitzer zavedené v roce 1910.

Zvenčí vypadal Mark 7 jako normální celoplášťová střela vážící 174 grains.  Ovšem první dojem  by byl klamný;  pod pláštěm se skrývala radikálně nová koncepce.  Pokud byste střelu rozřízli, zjistili byste, že její plná přední třetina je hliníková a zbývající dvě třetiny jsou olověné.  Tak byla střela na svou váhu dlouhá, což se hodí z hlediska dostřelu a účinnosti na větší vzdálenosti, ale hlavně bylo takto těžiště střely posunuto více dozadu a činilo jí při nárazu nestabilní a s náchylností k převalování.  Tato změna velice zvýšila zraňující účinnost střely, ale střela to byla celoplášťová a tak byla pro politiky v pořádku. Kulka byla daleko ničivější než originální “dum dum”, v těle sice neexpandovala, ale zato si prorvala cestu bokem jako pila.  Lekce z praktické politiky,  nicméně údiv není očekáván.

Účinnost střel mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, viděl jsem důsledky při pitvách.  Typicky se střela  rozdělí a hliníková špička na rentgenovém snímku je neklamným znamením, že jde o .303.  Špička ale nemusí být vždy hliníková.  Patholog Sir Sidney Smith, který se věnoval i pokusům v oblasti balistiky měl příležitost vidět hodně poranění způsobených .303 v průběhu nepokojů a násilností v Egyptě v dvacátých letech dvacátého století.  Zjistil, že některé kulky měly špičku ze dřeva a napsal o tom zprávu pro ministerstvo o třech bodech:

-  Někteří výrobci munice používali dřevo namísto hliníku.
- Dřevěná špička slouží účelu stejně dobře jako hliník.
- Nebylo by levnější užívat pouze dřevěné špičky?

Ministerstvo války odpověď zněla že se dřevěné špičky střel ve výrobě používaly v období první světové války, kdy byl hliníku nedostatek.  Ale dřevo ve výrobě nebylo levnější, neboť tato špička musela projít řadou sterilizačních procesů aby v ráně nedocházelo k infekcím.  Nutno říci, že Sir Sidney byl překvapen - stejně jako já - jak velice se ministerstvo války stará o blaho obětí.

Střela Mark 7 .303, která má, jak nyní víme, uměle vestavěnou nestabilitu při dopadu, získala nezaslouženě špatnou pověst jako lovecký náboj.  Její předchůdce, pomalejší a s kulatou špičkou byl proslulý svou průbojností a hodně profesionálních lovců slonoviny začínalo s puškou Lee z armádních přebytků a bednou munice Mark 2.  Střela Mark 7  má průbojnost horší a výsledky nebyly uspokojivé ani u větší lovné zvěře natožpak u slonů.   Pochopitelně stačilo přizpůsobit munici okamžité situaci a problém neexistoval, ale nadbytek munice Mark 7 vedl k tomu, že to málokdo dělal a tak vznikla ona nezasloužená špatná pověst.

Náboj .303 byl standardní pro britskou armádu až do roku 1958, kdy byl nahrazen 7.62 mm NATO v puškách S.L.R.   Je neuvěřitelné, že vydržel v užívání tak dlouho, neboť byl zastaralý již když se prvně objevil.  Samozřejmě byly pokusy jej nahradit modernějším nábojem, ale drobné komplikace - jako světové války například - tomu vždy zabránily.  Až vlastně na konci té druhé drobné komplikace započal proces, který trval třináct let a na jeho konci byl náboj  .303 stažen.  Bylo by chybou se domnívat, že miliony nábojů ráže .303 zmizely přes noc;  ještě mnoho let se používaly pro vojenské účely v mnoha zemích celého světa.

V dnešní době je jich více v soukromém vlastnictví než kdekoliv jinde.  Velký výprodej Lee-Enfields z armádních přebytků způsobil, že je to jedna z nejpoužívanějších pušek světa.  Náboj .303 je navzdory ofalcované a konické nábojnici jedním z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších nábojů všech dob.  Přes sto let starý a pořád ještě fukční a široce používaný.  Není důvod proč by se neudržel dalších sto let.

Poznámka:  úmyslně jsem jednotky nepřeváděl, ale pro představu:

174 grains = 11.275 gramů,
1000 fps = 304 metrů za sekundu

diskuze k článku zde

Dnes opět zavítáme do obchodu firmy Zbraně Brymová. Ale tentokrát jsem tam v komisním prodeji nic tak zajímavého neobjevil. Vypadá to, že po vánocích se v komisích nic nového v povánoční době neobjevuje… Z oboru krátkých zbraní jsem za sklem vitrín potkal několik starých známých, které tam budou ještě asi dlouho, protože koupit si například zbraň, jako je Llama Max II za cca 10 tis.korun opravdu není měco co bych mohl doporučit a mnohým prodávajícím by slušelo více soudnosti. Já vím, že se mnohdy jedná o zbraně minimálně střílené a že byly pořizovány v době, kdy všeobecně zbraně stály více než nyní. Jenže to nic nemění na situaci ohledně zásobování náhradními díly a servisu, který je u zbraní jejichž výrobci v současnosti neexistují prostě problematický. Pokud se vám třeba v případě Llam a podobných výrobků bude snažit někdo namluvit že to problém není, neboť se jedná o klony 1911 na které jsou náhradních dílů „mraky“, pak vás vodí za nos, protože zrovna španělské firmy své „klony“ známých zbraní vylepšovaly až k nekompatibilitě s originály. Osobně bych viděl jako reálné ceny komisních zbraní od firem jako je Astra , Lama a Star reálnými v cenové hladině od 5 tis.kč níže, bez ohledu na druh a typ zbraně, snad jen s výjimkou některých luxusních kusů.
Lepší je situace v klasice, kterou v komisním prodeji v této prodejně zastupuje ČZ75, nejlevnější z nabídky za necelých 6tis.kč je sice velmi nedůvěryhodně otlučená, ale v rozmezí od zhruba 7 do 10 tis. kč si už vybrat lze. Spíše neobvyklou v našich zemích je izraelský klon známé HP 35 pod označení Kareen, který jsem tam objevil, ale ani ta mi nepřipadala v tak dobrém stavu, aby to byl nějaký výhodný kup.Tato zbraň však nebyla komisní, ale je na webu firmy uváděna jako v ČR neregistrovaný repas. Spolu s ní je v nabídce i  repasovaná originální FN 35 a třeba i repasované klony ČZ 75 od Tanfoglia.
Takže jediné co mne doopravdy zaujalo je Vektor SP 1 v ráži 9L a i to spíše neobvyklostí, než užitnou hodnotou. Jedná se o zbraň už dle vzhledu určenou k „lovení desítek“ na terči a ačkoliv to z vnějšku nevypadá, je konstrukčně velmi blízká Berettám 92, na rozdíl od nich však má pouze SA spoušť, což samo o sobě vypovídá o jejím sportovním charakteru. Nepochybuji, že díky své konstrukci opravdu přesná bude. Bohužel i u této zbraně by z důvodu jejího původu (JAR?), mohl být problém s náhradními díly. Takže i této zbrani by „slušela“ lepší cena než je uváděných 11tis. No prostě po vánocích během jara žádná sláva i když nemohu vyloučit  že se tu a tam něco zajímavého vyskytne třeba hned zítra, ale v tom je právě ten půvab chození po komisích…A kdo ví, třeba si polepšíme na podzim po dovolených.

Kareen

diskuze k článku

Pomož si a pánbůh ti pomůže, říkávala moje babička, ale případ Pavla Plisky je o tom, že někdy je třeba i pomoci ostatních…

Oč zde šlo?Abonenti našeho fóra to velmi dobře vědí, šlo o případ Nutné obrany, při kterém došlo k zabití útočníka. Během řešení případu byl obránce držen třináct měsíců ve vazbě, odsouzen na osm let a posléze osvobozen… typické martyrium se kterým musí počítat každý, kdo má tu „drzost“ že se nenechá umlátit jako bezbranná ovce. Tady by vlastně mohl článeček skončit jako klasický příběh s dobrým koncem, zazvonil zvonec, dobrá věc se podařila, čistá láska zvítězila a můžeme zatleskat, bohužel to tak úplně není.

S případem nás seznámil a vlákno založil Pavlův kamarád a  SW_FOX uživatel našeho fóra společně  se svojí přítelkyní, taktéž uživatelkou našeho fóra Metal Girl, Pavla Plisku obhajoval. Výsledkem zveřejnění případu na fóru byla snaha Pavlovi pomoci,nejen morální podporou, ale i materiální sbírkou. A protože nic na světě není dokonalé a černobílé, během soudního projednávání se objevila informace, že Pavel Pliska měl z minulosti nějaké hříšky, které sice již byli zamáznuty a dostatečně staré aby mu nebránili např. v získání ZP, nicméně to vzbudilo pochybnosti jestli se bereme za správného člověka. Osobně si myslím že jsme se to alespoň my nějakým způsobem angažovaní na fóru, měli dozvědět dříve, než z četby prvního rozsudku nad Pavlem, který jej uznal viným. Ale z druhé strany, jak říká známý citát:“Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ Právo bránit svůj život by měl mít každý a v tomto případě se jednalo o nutnou obranu jak z partesu. Kromě toho když si prostudujete jakým způsobem soudci uvažují a rozhodují o našich životech zjistíte že to i s oněmi podmínečnými odsouzeními z minulosti mohlo být také všelijaké.

A protože se jednalo o hříchy z doby před více jak deseti lety a ani soud k nim při svém rozhodování nesměl přihlížet , nemyslím, že by to byl důvod, proč Pavlovi podporu odmítnout. Rozhodně ne v době, kdy se s podporou státu po ulicích rozdávají feťákům nové injekční stříkačky a jehly, aby se nám chudáčci nenakazili a mohli fetovat déle a radostněji. Koneckonců mají na ně určitě mnohem méně peněz než třeba diabetici, kteří si je jako řádní občané mohou kupovat za své. Ale raději těchto úvah nechám dříve, než se samy od sebe natáhnou kohoutky na mých Coltech….

Takže by se zdálo že je vše v pořádku, po odvolání je Pavel na svobodě a krom toho, že si „užil“ třinácti měsíců státní péče v „milém a útulném“ vazebním zařízení a dostane za to almužnu, která mu ani náhodou nenahradí ztráty které utrpěl (jen si pomyslete že nebudete moci třináct měsíců splácet půjčky a hypotéky), se mu nic tak hrozného nestalo, ale je to opravdu tak? Jak lze vyjádřit a vyčíslit utrpení jeho rodiny? Jak ohodnotit že celou rodinu čekají pravděpodobně i další tahanice s úřady ohledně odškodného a jednání s věřiteli? A to nemluvím o případných duševních traumatech které se mohou vyskytnout později.Ani to není vyloučeno, takového člověka, který se ubránil, byl osvobozen ale odnesl si následky na svém duševním zdraví znám.

Nicméně, alespoň je na svobodě, nehoršímu se tedy podařilo zabránit i když to co jeho rodinu ještě čeká není veselé.Jak nám na fórum napsali jeho rodiče:

Milí přátelé, dovolte nám se připojit k Vašim diskusím, všem a všem poděkovat za morální a finanční účast k nešťastné události našeho syna Pavla.Věřte nám, že se celé rodině obrátil život naruby .Pavlovi a jeho rodině nastaly zlé časy. Měl by zachránit dům, vyřídit exekuci, ale bojíme se že to nebude v jejich silách.V dnešní nemocné době, to potom jde rychle vše co zbudovali pryč, a nejasná budoucnost.Vedli jsme naše děti k pracovitosti a čestnosti, tak jak jsme nejlépe uměli. Bohužel, jsme už důchodci a naše finanční pomoc je už vyčerpaná o to více nás překvapilo, že Pavel má přátele, takové opravdové. Moc děkujeme, jménem jeho 3 dětí za finanční sbírku Zdenkovi aTomovi za organizaci,právníkovi a jeho přítelkyni za dobře odvedenou práci. Sledujeme Vaši webovou stránku, pročítáme ji stále dokola, upínáme se na vnoučata, abychom to přežili, bojíme se o Pavlovo zdraví i o jeho děti a jejich budoucnost. Přesto,Vám všem srdečně děkujeme, ačkoliv nikoho neznáme, přejeme Vám opravdu dobrý, zdravý a cenný život, aby Vás nikoho nepotkalo to co našeho syna. S pozdravem Plisková Dagmar,Pavel Pliska rodiče

A na závěr bych chtěl přidat několik odkazů týkajících se případu, vytažených z fóra, tak jak je tam dávali naši uživatelé, zejména pro ty, kteří nechtějí prolézat celé vlákno:

Vlákno o případu na Střelectví

Protokol

Rozsudek

Odvolání

D-fensův komentář

Zajímavé rozhodnutí NS o tom že Obrana aby byla účinná musí být silnější, popř. důraznější než útok

Olomoucký deník.cz

Jeden zajímavý komentář z blogosféry

Jak vidno záblesky zdravého rozumu se začínají objevovat i v případech kdy se jednalo i “jen” o majetek, dokonce i takové baště pseudohumanismu, jakou je nynější Velká Británie

Mimochodem: Pochopitelně, že nikomu nechceme bránit nebo ho dokonce tímto článkem navádět, k tomu, aby se spoléhal jako svobodný člověk sám na sebe, místo aby aby se jako správný “ovčan” spolehl na stát a dopadl takto

Nu a jestli máte ještě sil pokračovat dále, tak je tu ještě jeden podobně tristní případ, stále čekající na své rozuzlení.

Diskuze k článku zde

]]> http://magazin.strelectvi.cz/pripad-pavla-plisky/feed/ http://magazin.strelectvi.cz/teleskopicky-obusek-peacemaker-nasi-doby/ http://magazin.strelectvi.cz/teleskopicky-obusek-peacemaker-nasi-doby/#comments Sun, 10 Jan 2010 19:42:35 +0000 Sincityman http://magazin.strelectvi.cz/?p=845 Když kapitán Samuel Walker od Texas Rangers  (ten skutečný, co začínal pod velením kpt. Hayese u Perendales a padl u Juámantla, ne ten seriálový moula, co si vždy nechá vyrazit zbraň z ruky a tak mu nezbude, než soupeře ukopat), jednal s vynálezcem Samulem Coltem o dodávce zbraní pro jeho jednotku, použil jako oslovení obrat: „Drahý Mírotvůrče, pane Colte…“ . Po letech kdy již byli jak Colt, tak i Walker ve věčných lovištích, nazvalo reklamní oddělení firmy  Colt Peacemakerem  svůj nejslavnější  revolver….

Bohužel, odstřel pirátů, banditů a  různých loupeživých Ňam-ňamů, dnes již není tak politicky korektním jako dříve a proto je  občanu doporučováno, volit méně drastické způsoby obrany. Jednou z vynikajících sebeobraných pomůcek,  která by neměla chybět ve výbavě dnešního gentlemana je Teleskopický obušek . Jedná se o záležitost většině našich čtenářů velmi dobře známou  v současné době jsou na trhu k sehnání dva „značkové“ výrobky od firem ESP (ČR) a  ASP (USA). Občas se dají koupit i jejich různé asijské napodobeniny, ty se však většinou nehodí ani jako tyčky k rajčatům.
Každý nástroj je ovšem tak dobrý a použitelný, jako je odhodlaný a zručný jeho uživatel, zúčastnil jsem se proto základního semináře pořádaného  profesionálním instruktorem, abych  své poněkud amatérské snažení trochu zdokonalil. Seminář je zhruba šestihodinový , bez přestávky, protože během přestávky se většinou člověk,  který není zvyklý stálé námaze „rozloží“ až k nepoužitelnosti. Začínáme o deváté ráno, vybaveni pitím, cvičební obuví, obušky,  v normálním civilním oděvu jaký nosíme nejčastěji. Rozcvička či spíše rozhýbání se, je více méně symbolická neboť jak říká instruktor, napohybujeme se až až.
Pomalu chodíme dokola a rozcvičujeme ruce, během toho posloucháme základní informace ohledně použití obušku. Jedná se o poměrně účinný nástroj, jehož použití by mohlo být pro postiženého i fatální, takže se s ním neútočí na hlavu, ledviny, páteř a podobně. Naopak je velmi výhodné paralyzovat útočníka bolestí po úderech např. do  silně osvalených částí těla nebo kloubů. Správné použití je pochopitelně závislé na načasování, odhadu a hlavně pohybu obránce. Proto začínáme právě chůzí a postojem. Instruktor nám vysvětluje jak se nenápadně připravit na střetnutí tak, abychom nevypadali agresívně a naopak , případného agresora překvapili svojí pohotovou reakcí. Vysvětlení základního pohybu: přísun/odsun, překrok/odkrok a začínáme s prvními údery.
Překvapující, avšak logické je, že jako první zkoušíme použití obušku v zavřeném stavu. Tedy podobně jako zbraň která se nazývá Javara. Údery se vedou šikmo, zprava i zleva pod úhlem 45°. Po nácviku do vzduchu si polovina účastníků bere velké, celé tělo kryjící lapy a dělá figuranty. Po deseti úderech se střídáme. Znovu a znovu, jednotlivý úder poté nahrazujeme dvěma údery, jak z jedné strany tak i křížem, při všech druzích pohybu, které jsme už nacvičili před tím. Docela pěkně se rozehřívám, ale jak jsem špatně provedl úder, spálil jsem si o kůži lapy klouby…
Před použitím obušku v otevřeném stavu, se jej musíme naučit správně “aktivovat”, učíme se tři způsoby, použitelné dle okolností a volného protoru jenž kolem sebe máme, tedy směrem nahoru, dolů a otevření úderem na protivníka. Po otevření je nutné stáhnout obušek k rameni tak, aby koncovka rukojeti „svítila“na obličej agresora, obušek je totiž možno doplnit svítilnou, nebo pepřovým sprejem, kterými můžeme protivníka oslepit či vyřadit z činnosti. Při úderu se terče dotýká posledních 5-7 cm obušku, ne více. Po vysvětlení a ukázce opět následuje nácvik a dril s lapami. A opět se všemi variantami kroků. Přidáváme i pokrčení či podřepnutí a úder směrem na útočníkovu bližší nohu (představovanou figurantem nastavenou lapou). Systém použití je velmi prostý a zapamatovatelný, přitom však dostatečně účiný. Letmo pohlédnu na hodiny na stěně a jsem překvapen jak ten čas ubíhá. To co zde popisuji na několika řádcích, se odehrálo asi během tří hodin, kdy jsem byl neustále v pohybu a začínám to pociťovat. Ještě se učíme úder vedený za oba konce vodorovně drženým obuškem, nějaké základy sebeochrany -  použití obušku na uvolnění z držení,  chvilka na napití, a zkoušíme naučené různě kombinovat.
Cvičíme už čtyři hodiny, pociťuji opravdu únavu, ale jdeme do finále: Po tělocvičně se šachovitě ve dvou řadách rozmístí frekventanti kurzu s lapami a jeden probíhá kolem nich a používá různé druhy úderů, doběhne, vystřídá jednoho nosiče lapy a ten vybíhá, když si už myslím, že mám  fyzicky dost, přichází změna. Nosiči lap jsou tentokrát rozmístěni do kruhu, uvnitř kruhu je polovina účastníků s obušky a a na pokyn instruktora mění směr pohybu a druhy útoků. Únava je znát, člověk občas nezareaguje na změnu  správně a srazí se s kolegou, instruktoři jsou vevnitř kruhu s námi a schválně překážejí v pohybu, čímž napodobují na konfliktu nezúčastněné osoby, které nesmíme ohrozit.
Konec, sedneme si u katalogů výrobců a studujeme nabídku. Kromě obušků samotných to jsou i jiné pomůcky pro sebeobranu, třeba pepřové spreje ve tvaru přívěsku ke klíčům, které lze použít i k úderu či tlaku na citlivá místa a podobně. Pak se převlékneme a já zjišťuji, že se sotva vleču a chápu, proč se seminář konal bez přestávky. Rozseděl jsem se během chvilky tak, až si připadám jak velmi unavený  důchodce. Odcházím kolem třetí odpoledne, sžitý se svým vysouvacím kamarádem o mnoho lépe, než jsem byl ještě ráno…

diskuse k článku

Toto je původní Baskeho recenze, kterou jsem jen trochu doplnil vlastními postřehy a poznatky z prohlídky a focení jeho zbraně, těch pár mých poznámek je uvedeno kurzívou. sincityman

Mezi českými střelci je jen velmi málo témat, která dokáží rozpoutat živou debatu, jež jde v některých případech až „na krev“. Jedním z těchto témat jsou výrobky společnosti Česká zbrojovka Uherský Brod. Jsou střelci, kteří jsou fanatičtí patrioti, přehlížejí všechny možné vady a závady a zbrojovku a její „čízy“ vynášejí do nebe. Další skupina je přesně na opačném konci spektra: zavilí nepřátelé čehokoli co nese logo České zbrojovky. Největší a nejpočetnější skupinou jsou realisté, kteří vědí, že zbraň obecně je výrobek jako každý jiný a jako takový zákonitě vykazuje určité nectnosti, s nimiž je nutno se „popasovat“. Osobně jsem se ze skupiny nadšených a bezmezných podporovatelů, posunul někam k plusovému středu zastánců „čízy“ ve prospěch České zbrojovky.

Zkušenosti s ČZ
„Phantoma“ jsem si pořídil jako svoji třetí krátkou kulovou zbraň a zároveň třetí „čízu“. Před ní jsem měl ČZ 85 a „kovovou“SP 01.Nyní „testuji“ DUTY.

TTD CZ 75 SP-01 PHANTOM dle údajů výrobce:

Ráže: 9 mm luger
Hmotnost: 800 g
Délka: 207 mm
Délka hlavně: 120 mm
Šířka: 37 mm
Výška: 147 mm
Spoušťový mechanizmus: SA/DA
Bezpečnostní prvky: vypouštění kohoutu
Bezpečnostní ozub na kohoutu
Blokace zápalníku

Historie recenzované zbraně:
Zbraň jsem zakoupil na konci června 2008 v podnikové prodejně České zbrojovky v Praze jako novou. Při koupi jsem využil slevu 10 %, kterou Česká zbrojovka poskytovala při příležitosti otevření nové podnikové prodejny. Ze zbraně je do současnosti vystříleno cca 2000 nábojů, ve velké většině továrních laborací S&B.

Popis:
Myslím, že popis právě CZ 75 je u nás pověstným „nošením dříví do lesa“, proto jen krátce. Konstrukčně se jedná o samonabíjecí pistoli s uzamčeným závěrem systému browning s uzamykáním pomocí uzamykacích ozubů. Spoušťový mechanizmus je SA/DA. Zbraň je vybavena řadou bezpečnostních prvků jako je blokace úderníku a bezpečnostní ozub kohoutu. Na rozdíl od „klasických číz“, není vybavena pojistkou, ale vypouštěním kohoutu. Relativní novinkou v konstrukci je plast, tedy plastové tělo zbraně, které má spolu s odlišně tvarovaným a odlehčeným závěrem „na svědomí“ výrazný úbytek hmotnosti zbraně. V plastovém těle zbraně jsou pomocí čepů ukotveny dva kontejnery. Jeden z nich nese spoušť, druhý bicí ústrojí a mechanizmus vypouštění kohoutu. Vrchní části obou kontejnerů jsou tvarovány jako vedení, které má za úkol vést závěr zbraně v průběhu jeho pracovního cyklu. Zbraň je osazena kovovými mířidly podobnými jako u ostatních CZ 75, kdy muška i hledí jsou zvýrazněny pomocí bílých bodů – narozdíl od klasické SP-01 se nejedná o tritiová mířidla. Pokud se dobře pamatuji, tak první zprávy v tisku mluvily o tom, že vedení závěru je kov na plast, podobně jako u Čz 100/101/110. Jsem rád, že tomu tak není.

Zpracování:
Objektivně vzato Česká zbrojovka udělala další krok správným směrem. Pokud budu porovnávat CZ 85 z roku 1992 a „Phantoma“ co do zpracování, jasně vyhrává „Phantom“. Celkově na mne zbraň působí jako kvalitně zpracovaná zbraň, s dobrou povrchovou úpravou, kterou v případě závěru tvoří černý lak. To je zajímavá poznámka, protože obecně se považují zbraně do roku výroby cca 96 ze lépe zpracované než pozdější.

Úchop:
Právě úchopu jsem se rozhodl věnovat velkou pozornost, protože se jedná o další z velkých rozdílů proti standardní CZ 75. Hlavním rozdílem je tloušťka rukojeti, kdy je „Phantom“ výrazně užší než jeho klasické kolegyně, které jsou vybaveny gumovými střenkami. Plochost rukojeti umožňuje, aby i střelec s menší rukou bez problémů „dosáhl“ na všechny ovládací prvky zbraně. Novinkou a trendem je možnost volby velikosti hřbetu rukojeti podle přání střelce (já nechal původní). Ke zbrani se dodávají dvě velikosti výměnného hřbetu zbraně. Pro mne osobně je plusem při úchopu i rovná spodní hrana lučíku, i když v mém případě se jedná pravděpodobně pouze o pocit. Dle mne se drží zbraň skvěle, mimo jiné asi díky tvaru „bobřáku“ a to mám větší ruku než Baske , osobně bych asi na ní použil i pryžový návlek…

Praktické zkušenosti z manipulace a střelby
Manipulace se zbraní je obdobná jako u kovových CZ 75 s tím rozdílem, že jsem měl zpočátku pocit, že držím v ruce hračku. Rozdíl téměř 400g oproti klasické SP-01 je víc než patrný. Spoušť byla u nové zbraně poněkud „syrová“ a subjektivně vykazovala vyšší odpor jak v SA, tak i v DA režimu. Postupem času se chod spouště srovnal a „zkultivoval“. Tím mám na mysli nejenom odpor, ale i vyleštění nerovností na třecích plochách spouště. I po cca 2000 výstřelech je při spouštění v SA režimu možno zaregistrovat zřetelný „protipohyb kohoutku “(microdouble). Je sice téměř neznatelný, ale je (zbraň nemá „laděný“ spoušťový mechanizmus). Jsem toho názoru, že tento jev by po zásahu odborníka zmizel. Zbraň mne příjemně překvapila při střelbě, kdy jsem očekával, že vzhledem ke své hmotnosti bude víc „kopat“. Pravdou je, že při mířené střelbě mi připadalo, že víc zdvihá, ale při dynamické střelbě jsem rozdíly nepostřehl, nebo si je neuvědomoval. Jsem jeden z těch, kdo denně „nosí“ a i když je „Phantom“ poměrně velký, je možné nosit ho tak, aby byl zároveň skrytý, ale přitom pohotově po ruce. Díky své relativně nízké hmotnosti vás nesvlékne z kalhot. V případě denního nošení mám ve zbrani klasický zásobník na 16 nábojů (ubere to cca 1 cm z výšky zbraně). Na fotkách uvidíte velikost zbraně a pokusy o její „uložení“ do ledvinek Aegis, Dasta a 5.11. I zde je někdy lépe použít menší zásobník, ledvinka od 5.11 je pro Phantoma obecně moc malá. Dále jsem jí vyfotil vedle Glocku 21, pro srovnání velikostí. Chod spoušťového mechanismu je dle mne lepší než u mojí plastové RAMI. Baske je levák a proto se naučil vypouštět zásobník stlačením tlačítka záchytu druhým kloubem prostředníku. Zde mne zaujalo, že zbraň nemá klasickou „brzdu“ a na rozdíl od mojí RAMI, zásobník lehce vypadne.

Vady a závady:
Jednou z vad je podle mne plast. Je sice odolný, ale když vzal zbraň do ruky můj švagr, který pracuje rukama, poměrně snadno při držení zbraně promáčkl v místě střenek rukojeť zbraně bez zásobníku, což by dle mého laického názoru mohlo vést i k problémům například při přebíjení zbraně. Při rozborce zbraně potřebujete k vytlačení záchytu závěru roh dna zásobníku, nebo jiný vhodný nástroj. Když si nedáte pozor, budete mít tělo zbraně ozdobeno hezkým vrypem.Kupodivu u RAMI v plastu, kterou vlastním asi stejně dlouho jako Baske svého Phantoma a která má „nastříleno“ podobně, lze čep vytlačit holou rukou, bez nástrojů. I když to je poněkud namáhavé. Zásobníky jsou vzhledem ke své konstrukci a absenci bočních vlysů náchylnější na znečištění. Na úchop zbraně jsem si musel delší dobu zvykat. Hlavním problémem nebyla ani tak šířka rukojeti, ale právě „předpřipravené“ zdrsnění. Další věcí, která mne překvapila a na kterou jsem si musel zvyknout, byla vratná pružina (respektive odpor vratné pružiny). Tím mám na mysli sílu, kterou jsem musel vyvinout pro zasunutí náboje do nábojové komory. V porovnání s mojí CZ 85 nebo se „SHADOWEM“ byl odpor vratné pružiny značně vyšší. Nicméně náprava je jednoduchá. Pružinu je možno zaměnit s pružinou právě ze „SHADOWA“. Podle mých informací se takto výrobce rozhodl úmyslně: chtěl z důvodu zajištění správné funkce zbraně i s municí se zvýšenou prachovou náplní (+P).
Doposud jsem měl tři závady. Dvakrát mi pravděpodobně nesprávně zapracovala blokace zápalníku, kdy mi v extrémních podmínkách (voda, zima, bláto všude) neodešel poslední náboj v hlavni po vystřílení zásobníku. Jednou došlo pravděpodobně k podání dvou nábojů najednou, kdy jsem měl jeden náboj napůl v nábojové komoře a další byl podsunutý pod ním. Příčinu neznám, závada se stala v průběhu závodu LOS, takže jsem neměl chuť a hlavně čas na studium příčiny závady. Zásobníky plním na n-1 nábojů (n = maximální počet nábojů v zásobníku), snažím se tak šetřit zásobníkové pružiny. Já osobně bych byl velmi rád, kdyby se „Phantom “ vyráběl i s klasickým mechanismem bez decockeru, ale to prý nehrozí L . Podání dvou nábojů, nebo „otočení“ náboje při podávání bývá u ČZ často způsobeno vadnou (slabou), pružinou zásobníku. Obecně jsou zásobníkové pružiny jedním z nejslabších míst ve zbraních ČZ.

Phantom vedle Glocku 21

Dle mého názoru je zbraň vhodná právě pro LOS, kterou střílím. Moje umístění nelze přičíst na vrub kvality zbraně, ale spíše mým střeleckým schopnostem.

P.S. nestřílejte na recenzenta, dělá, co může a toto je jeho první pokus o recenzi.

Tolik Baskeho recenze, docela mne bude zajímat, jak se bude historie této konkrétní zbraně odvíjet, zejména jak dlouho vydrží pružiny zásobníků. Zde popisované nošení o náboj méně se občas praktikuje, ale ptám se, jakou pak má takový zásobník cenu, u jiných zbraní které vlastním, nebo jsem je vlastnil, mám běžně zásobníky naplněny na max. kapacitu (Glock a HK) a ani po letech jsem problémy neměl, u mají RAMI to tak v případě čtrnáctiranných zásobníků bohužel je… Tolik Baskeho recenze, prodiskutovat jí můžete ZDE.

S ledvinkou Aegis

S ledvinkou Dasta

S ledvinkou 5.11 Tactical

Ovládání lze zvládnout i levou rukou

Detektor kovů

Detektory kovů mají v dnešním světě mnoho způsobů využití. Již dávno nepatří detektory pouze do rukou vojáků. Detektory kovů mají různé způsoby využití. Detektory často využijeme například ve stavebnictví a v neposlední řadě jde také o netradiční koníček. Protože hledání různých předmětů v zemi (mince, zbraně, munice…) zajímá stále více lidí, poprosili jsme manžele Zachovi - provozovatele specializovaného internetového obchodu http://www.detektorkovu.com, aby zodpověděli několik otázek, které by mohli zajímat každého začátečníka hledače.

Jaký je zjednodušeně princip fungování detektoru?

Detektor prostřednictvím cívky vytváří elektromagnetické pole. Pokud se v tomto poli nachází kovový předmět, detektor zaznamená ovlivnění tohoto pole a prostřednictvím zvukového nebo obrazového výstupu nás o tom informuje. Nejčastěji se pro běžné hledání používají detektory VLF, pro hloubkové hledání detektory PI (pulzní), u kterých je však minimální schopnost rozlišení kovů.

Do jakých kategorií se dělí detektory kovů?

Z uživatelského hlediska se detektory dělí především na analogové a digitální. U analogového slyšíme signál přímo jako reakci na rozladění cívky, u digitálního je signál zpracován pomocí mikroprocesoru a to nám umožňuje výstup na LCD, přesnější informace o materiálu, hloubce, velikosti apod.

Další možné dělení je na detektory pohybové a bezpohybové. Pohybovým detektor neustále pohybujeme ze strany na stranu asi jako při sečení trávy. Ve chvíli, kdy přejedeme nad cílem, detektor „pípne“ nad jeho středem. Pokud se nad cílem zastavíme, signál zmizí – detektor signalizuje jenom když zaznamená náhlou změnu v elektromagnetickém poli. Bezpohybovým detektorem vyhledáváme stejně, ale signál se zesiluje už při přibližování k předmětu, pokud zůstaneme přímo nad ním, bude znít stálý signál, jehož tón a hlasitost se mění s velikostí, hloubkou a materiálem předmětu. Bezpohybový detektor se hodí k pomalejšímu a pečlivému prohledání vymezeného úseku, detektor perfektně rozlišuje barevné kovy v záplavě železného smetí. Tyto detektory uvidíme nejčastěji v rukou archeologů. Detektorem je potřeba pohybovat v konstantní výšce nad zemí a vyžaduje přesné nastavení vlivu země. Proto se pro běžné hledání používají detektory pohybové.

Jaké druhy kovů umí detektor rozpoznat a které neumí vůbec?

U analogových detektorů se k nastavení rozlišení kovů používá ovladač diskriminace kovů ve smyslu postupného vyloučení kovů v pořadí železo, folie, zlato, bronz a na konci velké stříbrné mince. V praxi to znamená, že buď hledáme všechny kovy nebo s vyloučením železného odpadu, popřípadě ještě aluminiových fólií. U digitálních detektorů je výhoda, že nám signalizují zpravidla pomocí ID čísel vodivosti pravděpodobný materiál nálezu, různé druhy kovů jsou navíc signalizovány různými tóny, takže základní informaci dostáváme bez nutnosti sledovat displej. Správným naprogramováním digitálního detektoru můžeme vyloučit určitý odpad ze signalizace, nastavit správnou citlivost a zesílení signálu, hlasitost do vestavěného reproduktoru nebo sluchátek a spoustu dalších funkcí.

Co musí splňovat detektor kovů pro začátečníka a co pro profesionála?

Začátečník ocení detektor, který může zapnout a jít hledat. I ty nejjednodušší detektory mají rozlišení kovů, tónovou identifikaci, u digitálních je přibližné určení hloubky. To, čím se liší od detektorů profesionálních, je především výkon (dosah), rychlost a přesnost zpracování signálu a přesnost rozlišení materiálu nálezu. Zatímco nejlevnější detektory rozlišují všechny kovy do 5 skupin, tak ty lepší do 40-60 a v současnosti nejlepší detektor Minelab E-trac určuje kovy pomocí 2 čísel 0 až 50 na vodorovné ose a 0 až 35 na svislé, čímž vzniká 1750 různých kombinací k přesnému určení vlastností nálezu. V praxi to znamená, že s levnějším detektorem častěji kopeme odpad nebo naopak přecházíme cenné nálezy skryté v blízkosti odpadu.

V jakých odvětvích se dá detektor kovů využít? (stavebnictví, vojenství…)

Detektory, o kterých je řeč, jsou velmi citlivé, protože se používají k vyhledávání starých relikvií, zejména mincí, odznaků, bronzových, zlatých či stříbrných starožitností, ale také k hledání militárií, pozůstatků z válek i podstatně starších, než byla ta druhá světová. Ve vojenství se používají detektory podobné, které však záměrně nejsou tak citlivé a reagují pouze na větší předměty – miny apod. Ve stavebnictví se používají především detektory inženýrských sítí, které opět zcela záměrně nereagují na drobné předměty.

Je potřeba k používání detektoru nějaká licence? Mohu jej používat
kdekoliv?

O žádném zvláštním zákonu regulujícím „hledání pokladů“ nevím. Při hledání je potřeba respektovat zákony o ochranně přírody, nesmí se kopat v oblasti archeologických nalezišť, je třeba respektovat soukromé vlastnictví, chovat se ohleduplně. Pokud na neosetém poli vydloubnu minci z 20 cm a díru zpět zasypu, tak asi nikoho nerozlobím. Naběhnout s krumpáčem do parku nebo nádvoří Karlštejna asi nebude to pravé. Patří ke slušnosti každého hledače, že již vykopaný odpad nenechá pohozený vedle díry, ale odnese ho s sebou, minimálně proto, aby ho za rok znovu „nenašel“.

Dá se pomocí detektoru kovů vydělávat? Nebo jde pouze o zajímavé hobby.

K úspěšnému hledání pokladů jsou kromě dobrého detektoru a štěstí zapotřebí především informace. Pokud jdeme jen tak na pole nebo do lesa, je to hobby. Pokud si před tím prohlédneme staré mapy, přečteme místní kroniku, pohovoříme s pamětníky, tak se naše šance rapidně zvyšuje. Jestli se tím dá vydělávat, je velice těžká otázka, protože všechno co najdete v zemi patří státu…

Je hledání pomocí detektorů nebezpečné (nevybuchlá munice a podobně)?

Samotné hledání nebezpečné není, problém je až při kopání. Proto je důležité před kopáním nález správně zaměřit a vyhodnotit údaje z detektoru. Pokud je to velké a vypadá to jako bomba, všeho nechat, označit a zabezpečit místo a volat Policii. Na nevybuchlou munici je možné narazit kdykoliv a kdekoliv, nicméně jsou oblasti, kterým by se měl laik vyhnout, například oblast Ralska po odchodu sovětských bratrů. Mimochodem v Kuřivodech je soukromé muzeum pyrotechniky, majitel se každému rád a odborně věnuje.

Dělí se detektory do nějakých kategorií? Dá se doporučit nějaký konkrétní detektor pro různé skupiny hledačů?

http://www.detektorkovu.com/products/c-scope-cs1mx/ Jednoduchý analogový detektor „Zapni a jdi“, lehký, tudíž vhodný i pro děti, levný, ale plně funkční, nezaměňovat s „detektory“ z teleshopingu

http://www.detektorkovu.com/products/garrett-ace-150/ Digitální varianta jednoduchého detektoru pro začínající a mládež

http://www.detektorkovu.com/products/minelab-x-terra-305/ Jeden z mnoha zástupců kvalitních digitálních detektorů v kategorii 10 - 20tisíc, existují různé varianty, s tímto detektorem je hledání rychlé, určení materiálu podstatně přesnější, za tento detektor se nemusí stydět ani profesionál.

http://www.detektorkovu.com/products/tesoro-golden-umax/ Kvalitní analogový detektor v kategorii 10 – 20 tisíc pro ty co nepotřebují displej, nechtějí nic programovat, prostě „stará škola“, opět se vyrábí v několika variantách, je velmi lehký, ani dlouhé hledání neunaví, velmi oblíben u žen a dívek.

http://www.detektorkovu.com/products/detektor-kovu-minelab-e-trac/ Nic lepšího není, nemá srovnání s jiným detektorem. Unikátní rozlišení kovů na obrazovce ve dvou osách – osa vodivosti a osa obsahu železa. Přesto, že návod k detektoru čítá přes 100 stran, je detektor předprogramován tak, že stačí zapnout a hned můžete hledat mince. K dokonalému využití všech funkcí a schopností se pak propracujete postupně. Pokud můžete investovat přes 30 tisíc, není jiná volba. Jde programovat přes PC, ukládat různé vzorce hledání a vyměňovat je s kolegy po síti. Pokud máte problém ovládat svůj mobil, tento detektor si nekupujte.

MUŽ A ZBRAŇ

Řekněme, že si z nějakého vážného důvodu - buď z hrdinství, nebo ze strachu - koupíte zbraň, nějakou opakovací pistoli nebo jinou bouchačku “pod 18 cm”, jak předpisuje zákon. Už když vstupujete do krámu, vejdete křepce a jaře, aby si snad prodavač nemyslel, že se chcete zastřelit z nešťastné lásky nebo skolit svého soka; potom si vybíráte se znaleckou tváří, potěžkávaje každý typ a zkoušeje, jak se vám hodí do dlaně; mluvíte o ráži a průbojnosti tak odhodlaně, jako byste se přímo odtud ubíral postřílet čtyřicet loupežníků. To všechno patří jaksi k věci.
Když pak vycházíte z krámu s revolverem v kapse, stal jste se novým člověkem; změnil jste se totiž v člověka ozbrojeného. Je vám poněkud jako tehdy, když jste poprvé dostal dlouhé kalhoty. Do této chvíle jste byl bezbranným tvorem, nad kterým bdí společnost; avšak nyní jste celým mužem, který si stačí sám. Jdete po Václavském náměstí rázněji a sebevědoměji než dosud; kdybyste mohl, řinčel byste jako nabité dělo. Ta maličká věc v kapse není jenom zbraň; je to rytířský kůň, který vás unáší pěším davem. Přehlížíte orlím zrakem náměstí, není-li vás někde třeba. Díváte se na chodce mhouře levé oko, jako byste mířil. Chtěl byste rozpoznat ty, kteří také mají arzenál v kapse, abyste jim mušketýrsky pokynul. Kráčíte, abych tak řekl, s vlajícím chocholem.
Když pak přijdete mezi své známé, přihodí se jaksi samo sebou, že přendáváte zbraň do jiné kapsy. “Co to máte?” vykřiknou lidé. “Ale nic,” odpovíte ledabyle a zastrkujete tu ocelovou věc do kapsy, “jen takovou pistolku.” “Ukažte nám ji,” volají lidé honem, a tu vy ji neochotně vyndáte a ukazujete nejdříve zdálky. Ale v každém přítomném muži v tu ránu propukne prastarý pud Achilleův: vztáhnou ruku po zbrani; dělá jim hrozně dobře potěžkat ji v dlani a zamířit. “Pěkná věc,” řeknou znalecky. “To je dobrá pistole,” odpovíte nato, jako byste už skolil dvanáct Indiánů. Co se žen týče, ty věrny na své straně tradicím dcer Lykomédových vypísknou strachem a za nic na světě by nesáhly ani prstem na tuto strašlivou zbraň; což vás naplní zvláštním, rytířským uspokojením a dovolí vám chvíli se naparovat. Ovšem rozumný a vážný muž, když si prohlíží zaručeně nenabitou pistoli, nevezme na mušku svého bližního a nezvolá “Že tě zastřelím!”; neboť v té chvíli, jak známo, i zaručeně nenabitá pistole spustí, a neštěstí je hotovo. Ale skoro každý člověk si prohlíží revolver tím zvláštním způsobem, že si jej zkusmo přiloží k spánku; zdá se, že v něm dřímá jakási rozkošná sebevražedná představa. Vůbec ukazuje se, že zbraň je pro nás chlapy strašně dráždivou senzací; běda nám, nikdy nebudeme pacifisty.
Dobrá, tento efekt na lidi je tedy uspokojivě vyřízen; ale hlubší je efekt, který má vaše bambitka na vás. Především shledáte, že se stáváte velkodušným; mohl byste beze všeho skolit řidiče tramvaje, která vás kvečeru veze domů, ale vy to neučiníte; jeho život je ve vašich rukou, ale vy ho ušetříte. Ušetříte i známého, který jde tamhle po ulici máchaje rukama. Ale mohly by se stát jiné případy. Mohla by třeba tlupa maskovaných lupičů přepadnout tuto tramvaj; pak by se, lidičky, ukázalo, k čemu je taková věc dobrá. Nebo by v tamhletom autu mohla volat o pomoc unášená dívka; nebo se stává, že někdo zničehonic zešílí a začne kolem sebe střílet. Jsou okolnosti, kdy možno zahřmít: “Stůj, nebo střelím!” Život bývá dramatický. Tu tedy vyhlížíte odhodlanýma očima, abyste přiskočil na pomoc, vytahuje z kapsy svou hrdinnou zbraň a dělaje rukou takhle a takhle: “Ruce vzhůru, padouchu!” Avšak je to jako z udělání: nevynoří se žádná tlupa maskovaných lupičů a žádný chodec na ulici neohrožuje život druhého. Dobrá, myslíte si, ale až tamhle půjdu kolem toho tmavého rohu, vystoupí na mne chlap jako hora; tu já udělám rukou takhle a takhle a řeknu klidně: “Ani krok, krvavý Petře!” Svíraje hlaveň v dlani vejdete rázně do podezřelých temnot; ale nevystoupí na vás nikdo, jen dva milenci se tam na sebe tlačí, divže se navzájem neporazí. Ušetříte jejich života a jdete dál do tmy periférie. Ale tamhle, pozor! jde někdo proti vám; je to chlap jako hora. Bleskem uvažujete, máte-li ho trefit do nohy při jeho prvním hnutí nebo jen tak bouchnout do vzduchu; zatím vysunujete pistoli z kapsy a - a - chlap jako hora vás zatím míjí s hlavou staženou mezi rameny. A tu vy, muž se zbraní, docházíte domů poněkud zklamán: svět se nezměnil přes heroické možnosti, které máte v kapse; nestal se černým lesem, v němž číhají šelmy a bandité; je k vám stejně mírný a všední, jak býval k muži beze zbraně.
Načež teprve shledáte, že jste si zapomněl koupit patrony.

Lidové noviny 15. 11. 1925

Zbrojní průkaz

Tak jsme si v předcházejících článcích ukázali, jak se seznámit se střelbou, dotkli se krátce i výběru zbraně nebo zbraní, což by mělo čtenáři umožnit udělat si obrázek o tom, jak se v oboru zorientovat a na kolik celý ten „špás“ minimálně vyjde. Tím se dostáváme k činnosti, která z vás udělá střelce „úředně uznané“, tedy k získání zbrojního průkazu. Pro popis vaší cesty k získání zbrojního průkazu jsem volil trochu netradiční, avšak dle mne logickou cestu, kdy se odvolám na předpisy a zákony krok po kroku tak, jak by měl zájemce postupovat.

K získání zbrojního průkazu musíme splnit jisté podmínky definované zákonem o zbraních a dalšími právními předpisy - zejména ohledně státní příslušnosti, věku, spolehlivosti, bezúhonnosti a zdravotního stavu se mohou vyskytnout problémy. S věkem nic nenaděláme, pokud nemůžeme využít níže zmíněných výjimek, ale to se časem spraví samo A až si ujasníme, zda tyto podmínky splňujeme, můžeme začít uvažovat o zkoušce Odborné způsobilosti. Ještě před tím ale uvedeme, jaké „druhy“ skupin zbrojních průkazů dle zákona existují.

Podobně jako u řidičského, i u zbrojního průkazu existují písmeny značené skupiny. Dle zákona 119/2002 to jsou:

§ 16
Zbrojní průkazy a jejich skupiny

(1) Zbrojní průkaz je veřejná listina, která fyzickou osobu opravňuje k nabývání vlastnictví a držení zbraně nebo střeliva do těchto zbraní v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny zbrojního průkazu a v rozsahu těchto oprávnění k jejich nošení nebo k provádění pyrotechnického průzkumu podle oprávnění stanoveného pro skupinu F zbrojního průkazu. Doba platnosti zbrojního průkazu je 5 let. Zbrojní průkaz lze vydat podle posudku o zdravotní způsobilosti s dobou platnosti kratší než 5 let.

(2) Zbrojní průkaz se rozlišuje podle účelu užívání zbraně nebo střeliva a podle rozsahu oprávnění do skupin
a) A - ke sběratelským účelům,

b) B - ke sportovním účelům,

c) C - k loveckým účelům,

d) D - k výkonu zaměstnání nebo povolání,

e) E - k ochraně života, zdraví nebo majetku, nebo

f) F - k provádění pyrotechnického průzkumu.

Ohledně státní příslušnosti platí:

§ 18 zák.119/2002n

(1) Příslušný útvar policie vydá zbrojní průkaz fyzické osobě, která splňuje tyto podmínky:
a) má místo pobytu na území České republiky,

b) dosáhla předepsaného věku (§ 19),

c) je způsobilá k právním úkonům,

d) je zdravotně způsobilá (§ 20),

e) je odborně způsobilá (§ 21 a 21a),

f) je bezúhonná (§ 22),

g) je spolehlivá (§ 23) a

h) je držitelem platného loveckého lístku, jde-li o zbrojní průkaz skupiny C.

(2) Příslušný útvar policie žádost o vydání zbrojního průkazu zamítne, jestliže žadatel nesplňuje některou z podmínek uvedených v odstavci 1.

(3) Příslušný útvar policie může vydat rozhodnutí, jímž nevyhoví žádosti o vydání zbrojního průkazu, jestliže je žadatelem cizinec 6), který není

a) občanem členského státu,

b) občanem členského státu Organizace Severoatlantické smlouvy,

c) rodinným příslušníkem osoby uvedené v písmenu a) 11a), kterému bylo vydáno povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu na území České republiky,

d) cizincem, kterému byl na území České republiky povolen trvalý pobyt a přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území České republiky 11b), nebo cizincem, kterému bylo takové právní postavení přiznáno na území jiného členského státu Evropské unie a bylo mu vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky 11c),

e) rodinným příslušníkem osoby uvedené v písmenu d), kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, nebo

f) osobou, které byl na území České republiky udělen azyl,
i když splní všechny podmínky uvedené v odstavci 1. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

Věková hranice:
Zde mluví zákon o zbraních , předpis 119/2002 n, jasně:
§ 19
Věková hranice pro vydání zbrojního průkazu

(1) Zbrojní průkaz skupiny A, D, E nebo F lze vydat jen osobě starší 21 let.

(2) Zbrojní průkaz skupiny B nebo C lze vydat jen osobě starší 18 let, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(3) Zbrojní průkaz skupiny B lze vydat osobě starší 15 let, která je členem občanského sdružení zabývajícího se sportovní činností podle národních nebo mezinárodních pravidel a řádů a součástí této činnosti je střelba, jsou-li splněny ostatní podmínky pro jeho vydání.

(4) Zbrojní průkaz skupiny C lze vydat žáku střední školy nebo středního odborného učiliště staršímu 16 let, pokud v osnovách školy či učiliště je zahrnuta výuka myslivosti a jsou-li splněny ostatní podmínky pro jeho vydání.

(5) Zbrojní průkaz skupiny D lze vydat žáku střední školy nebo středního odborného učiliště staršímu 18 let, pokud v osnovách školy nebo učiliště je zahrnuta výuka puškařského oboru nebo střeliva.

(6) V případech uvedených v odstavcích 3 a 4 je nutný písemný souhlas zákonného zástupce a doporučení příslušného občanského sdružení, školy nebo učiliště. Osoba mladší 18 let smí zbraň nebo střelivo pro sportovní nebo lovecké účely nabývat do vlastnictví, s výjimkou koupě, a držet pouze se souhlasem zákonného zástupce; tuto zbraň nebo střelivo smí používat pouze za přítomnosti osoby starší 21 let, která je držitelem zbrojního průkazu skupiny B nebo C nejméně 3 roky a která zajistí bezpečnou manipulaci se zbraní nebo střelivem.

Z toho vyplývá, že pokud si pořídí někdo z.p. před svým 21 rokem, bude si muset celou proceduru zopakovat, bude-li chtít v budoucnu nosit zbraň pro osobní ochranu a tudíž získat skupinu „E“.

Bezúhonnost:
§ 22 (zákon o zbraních,předpis 119/2002 novelizovaný,platný od 1.2.2009)

Bezúhonnost fyzické osoby

(1) Za bezúhonného podle tohoto zákona se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem

a) vlastizrady, rozvracení republiky, teroru, teroristického útoku, záškodnictví, sabotáže, vyzvědačství, válečné zrady, účasti na zločinném spolčení, obecného ohrožení, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny, vraždy nebo genocidia, za který byl uložen výjimečný trest nebo trest odnětí svobody na více než 12 let nebo mladistvému trestní opatření odnětí svobody nepodmíněně na 5 až 10 let,

b) uvedeným v písmenu a), za který byl uložen trest odnětí svobody na 5 až 12 let, nebo úmyslným trestným činem proti životu a zdraví, proti svobodě a lidské důstojnosti nebo jiným úmyslným trestným činem spáchaným se zbraní, za který byl uložen trest odnětí svobody převyšující 5 let a od ukončení výkonu trestu odnětí svobody neuplynulo alespoň 20 let,

c) uvedeným v písmenu a) nebo b) nebo jiným úmyslným trestným činem, jestliže od právní moci rozsudku nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že tento trest byl uložen,
1. neuplynulo alespoň 10 let, jestliže byl uložen trest odnětí svobody převyšující 2 roky,
2. neuplynulo alespoň 5 let, jestliže byl uložen trest odnětí svobody nepřevyšující 2 roky nebo jiný trest než trest odnětí svobody, nebo
3. neuplynuly alespoň 3 roky, jestliže bylo upuštěno od potrestání, podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, upuštěno od uložení trestního opatření mladistvému anebo podmíněně upuštěno od uložení trestního opatření mladistvému nebo byla sice vyslovena vina, ale nebyl uložen trest v trestním řízení, v němž došlo k pokračování trestního stíhání na žádost obviněného anebo obžalovaného 11e), nebo nebylo uloženo trestní opatření poté, co bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého podle zvláštního právního předpisu 11f), nebo

d) spáchaným z nedbalosti za porušení povinností v souvislosti s držením, nošením nebo používáním zbraně nebo střeliva, pokud od právní moci rozsudku neuplynuly alespoň 3 roky.

(2) Za bezúhonného podle tohoto zákona se také nepovažuje ten, kdo byl v cizině pravomocně uznán vinným činem, jehož znaky odpovídají znakům některého z trestných činů uvedených v odstavci 1. Doba, po kterou není osoba považována za bezúhonnou, je obdobná jako v odstavci 1.

(3) Za bezúhonného podle tohoto zákona se v případně žádosti o vydání zbrojního průkazu skupiny F nebo zbrojní licence skupiny K nepovažuje také ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem porušování předpisu o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, útoku na státní orgán, útoku na veřejného činitele, nedovoleného ozbrojování, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků, nedovolené výroby a držení radioaktivního materiálu a vysoce nebezpečné látky, hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, používání zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, válečné krutosti, persekuce obyvatelstva nebo jiným trestným činem spáchaným se zbraní.

(4) Příslušný útvar policie požádá za účelem posouzení bezúhonnosti fyzické osoby o vydání opisu z evidence Rejstříku trestů 12). Žádost o vydání opisu z evidence Rejstříku trestů a opis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Při posuzování bezúhonnosti fyzické osoby se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního právního předpisu 13) ani k jiným případům, v nichž nastává účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen 13a).

Pro posuzování spolehlivosti platí:

§ 23 (zákon o zbraních,předpis 119/2002 n, platný od 1.2.2009)
Spolehlivost fyzické osoby
(1) Za spolehlivého podle tohoto zákona se nepovažuje ten,
a) jehož trestní stíhání pro úmyslný trestný čin bylo pravomocně podmíněně zastaveno nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání, a dosud neuplynula zkušební doba nebo lhůta, v níž má být rozhodnuto, zda se osvědčil,

b) kdo prokazatelně nadměrně požívá alkoholické nápoje nebo prokazatelně požívá návykové látky11), nebo

c) kdo pro vnitřní pořádek a bezpečnost představuje vážné nebezpečí svým jednáním, za které byl v posledních třech letech pravomocně uznán vinným ze spáchání více než jednoho přestupku
1. na úseku zbraní a střeliva,
2. na úseku používání výbušnin,
3. na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi,
4. na úseku obrany České republiky,
5. proti veřejnému pořádku,
6. proti občanskému soužití,
7. proti majetku, nebo
8. na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství tím, že úmyslně neoprávněně zasáhl do výkonu práva myslivosti nebo do výkonu rybářského práva anebo úmyslně lovil zvěř nebo chytal ryby v době hájení.

(2) Za spolehlivého podle tohoto zákona se v případě žádosti o vydání zbrojního průkazu skupiny F nebo zbrojní licence skupiny K nepovažuje také ten, kdo byl v posledních 5 letech pravomocně uznán vinným z přestupku na úseku zbraní a střeliva nebo na úseku výbušnin.

(3) Příslušný útvar policie je oprávněn požádat obecní úřad a orgán státní báňské správy o údaje umožňující posoudit spolehlivost fyzické osoby podle odstavce 1 písm. c). Obecní úřad a orgán státní báňské správy žádosti vyhoví bez zbytečného odkladu.

Zdá se to trochu podivné, že zde zdůrazňuji spolehlivost a bezúhonnost,vždyť držení a nošení zbraně je především o odpovědnosti a řádném životě člověka, ale jak říká jedna moje sousedka: „Za života se stane ledacos, po smrti už nic…“ a bylo by nepříjemné, kdyby člověk až po absolvování celé procedury získání z.p. zjistil nějaký zádrhel, takže zapátrejte prosím v paměti po svých hříšcích z mládí 

Zdravotní způsobilost:
§ 20
Zdravotní způsobilost pro vydání zbrojního průkazu

(1) Zdravotní způsobilost žadatele o vydání zbrojního průkazu zjišťuje a posudek o zdravotní způsobilosti vydává posuzující lékař na základě výsledku lékařské prohlídky, popřípadě psychologického vyšetření a dalších potřebných vyšetření. Posuzujícím lékařem se pro účely tohoto zákona rozumí praktický lékař, u kterého je žadatel o vydání zbrojního průkazu nebo držitel zbrojního průkazu registrován k léčebné péči; v případě žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny D je posuzujícím lékařem lékař zařízení poskytujícího zaměstnavateli závodní preventivní péči.

(2) Držitel zbrojního průkazu skupiny D a F je povinen se podrobit lékařské prohlídce u posuzujícího lékaře do 1 měsíce po uplynutí 30 měsíců od vydání zbrojního průkazu.

(3) Zjistí-li posuzující lékař u držitele zbrojního průkazu změnu zdravotního stavu, která má za následek ztrátu jeho zdravotní způsobilosti, je povinen vydat nový posudek o zdravotní způsobilosti a zaslat jej bez zbytečného odkladu příslušnému útvaru policie; u držitele zbrojního průkazu skupiny D je povinen též informovat bez zbytečného odkladu zaměstnavatele.

(4) Každý lékař, který zjistí nebo nabude důvodné podezření, že držitel zbrojního průkazu trpí nemocí, vadou nebo stavem, který vylučuje nebo omezuje držení nebo nošení zbraně, poučí jej o této skutečnosti a oznámí ji bez zbytečného odkladu posuzujícímu lékaři. Posuzující lékař pak postupuje podle odstavce 3.

(5) V případech uvedených v odstavci 3 je držitel zbrojního průkazu povinen dostavit se na vyzvání posuzujícího lékaře v určeném termínu k tomuto lékaři a podrobit se před vydáním nového posudku o zdravotní způsobilosti potřebnému vyšetření. Nemůže-li se držitel zbrojního průkazu k vyšetření dostavit ze závažných důvodů, musí tak učinit nejpozději do 1 měsíce od termínu určeného posuzujícím lékařem. Pokud se držitel zbrojního průkazu k vyšetření nedostaví, posuzující lékař tuto skutečnost oznámí bez zbytečného odkladu příslušnému útvaru policie.

(6) Požadavky na zdravotní způsobilost podle odstavce 1, druhy prohlídek, jejich obsah, obsah lékařského posudku a dobu jeho platnosti, dále určení nemocí, vad a stavů, kdy nelze vydat kladný posudek nebo kdy jej lze vydat pouze za předpokladu odborného vyšetření specialistou, stanoví prováděcí právní předpis.

Také co se zdravotní způsobilosti týče, je dobré ověřit si ji dříve, než vykonáme odbornou zkoušku. Ale: potvrzení o zdravotní způsobilosti platí jen tři měsíce od svého vydání. Zde možná budou mít problém lidé, kteří svého obvodního lékaře delší dobu nemají, nebo jej pravidelně nenavštěvují. Proto doporučuji prostudovat si vyhlášku a zejména její přílohu:

V příloze k vyhlášce MZ 493/2002 Sb.  jsou diagnózy rozděleny takto:

Příloha 1 - ČÁST I
Nemoci, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k vydání nebo platnosti zbrojního průkazu skupin A a B
Oddíl 1 - Nemoci, které vylučují zdravotní způsobilost
1. organické duševní poruchy včetně poruch symptomatických s výjimkou postencefalitického syndromu,
2. poruchy duševní a poruchy chování způsobené požíváním psychoaktivních látek (vyjma ojedinělé nekomplikované intoxikace),
3. schizofrenie, poruchy schizotypální a poruchy s bludy.
Oddíl 2 - Nemoci, které omezují zdravotní způsobilost
1. postencefalitický syndrom,
2. poruchy duševní a poruchy chování:
a) poruchy duševní a poruchy chování způsobené požíváním psychoaktivních látek (vyjma ojedinělé nekomplikované akutní intoxikace) v anamnéze.
Poznámka: Posouzení eventuální způsobilosti vyžaduje nejméně tříletou abstinenci od ukončení odvykací léčby a je podmíněno posouzením psychiatra i psychologa
b) afektivní poruchy (poruchy nálady),
c) závažné neurotické, stresové a somatoformní poruchy, úzkostné a fobické poruchy, poruchy přizpůsobení,
d) poruchy osobnosti a chování,
e) závažné syndromy poruch chování spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory,
f) poruchy v oblasti struktury a dynamiky osobnosti:
fa) poruchy pozornosti u déle trvající zátěže,
fb) poruchy psychomotoriky,
fc) poruchy v oblasti vnímání, myšlení, paměti, rozhodování,
fd) poruchy emocí: - sklon k patickým úzkostným reakcím, - nezvládaná agresivita, automutilace, hostilita, destruktivita či nezvládané sebedestruktivní sklony, - explozivita, impulzivita aj.,
fe) poruchy sociálního přizpůsobení: - sklon k přestupování norem, předpisů a zákonů, - opakující se konflikty s autoritami, - sklon k vyvolávání konfliktů s druhými aj.,
ff) poruchy sebehodnocení: narušené schopnosti přiměřeně hodnotit své tělesné a psychické možnosti (například sebepřeceňování, silácké chování, nadměrný sklon riskovat a předvádět se aj.),
fg) narušená schopnost řídit se v jednání principem reality a předvídat vývoj sociálních situací a důsledků vlastního jednání,
3. organická onemocnění s psychopatologickou symptomatologií,
4. snížená úroveň intelektu,
5. epilepsie, epileptické syndromy nekompenzované nebo částečně kompenzované, tzn. že délka bezzáchvatového období je kratší než 1 rok nebo stav po prvním epileptickém záchvatu, pokud byla nasazena antiepileptická léčba, po dobu minimálně 1 roku od tohoto záchvatu,
6. nemoci neuvedené v tomto oddílu, které vzhledem ke svému charakteru omezují bezpečné ovládání zbraně a manipulaci se zbraní a střelivem ke sběratelským a sportovním účelům.

Pro skupiny z. p. „C,D,E,F“ platí:

Příloha 1 - ČÁST II
Nemoci, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k vydání nebo platnosti zbrojního průkazu skupin C, D, E a F
Oddíl 1 - Nemoci, které vylučují zdravotní způsobilost
1. organické duševní poruchy včetně poruch symptomatických s výjimkou postencefalitického syndromu,
2. poruchy duševní a poruchy chování způsobené požíváním psychoaktivních látek (vyjma ojedinělé nekomplikované akutní intoxikace),
3. schizofrenie, poruchy schizotypální a poruchy s bludy,
4. mentální retardace,
5. systémové atrofie postihující primárně centrální nervovou soustavu,
6. extrapyramidové a pohybové poruchy,
7. degenerativní nemoci nervové soustavy nezařazené výše,
8. epilepsie, epileptické syndromy, kataplexie,
9. snížení zrakové ostrosti pod 6/12 na každém oku zvlášť po korekci,
10. poruchy sluchu znemožňující komunikaci hovorovou řečí na vzdálenost menší než 6 metrů,
11. nemoci vnitřního ucha provázené poruchami rovnováhy.
Oddíl 2 - Nemoci, které omezují zdravotní způsobilost
1. postencefalitický syndrom,
2. poruchy duševní a poruchy chování - viz část I oddíl 2 položka 2,
3. organická onemocnění s psychopatologickou symptomatologií,
4. snížená úroveň intelektu,
5. nemoci nervové soustavy:
a) demyelinizující nemoci centrální nervové soustavy,
b) onemocnění, která nesporně vylučují nebo omezují bezpečné ovládání zbraně a manipulaci se zbraní a střelivem: - onemocnění nervů, nervových kořenů a pletení, - polyneuropatie a jiné nemoci periferní nervové soustavy,
c) epilepsie, epileptické syndromy nebo stav po epileptickém záchvatu, pokud byla nasazena antiepileptická léčba, po 10 letech od vysazení léčby,
6. nemoci oka a očních adnex:
a) jiné nemoci oka a očních adnex, které nesporně omezují bezpečné ovládání zbraně a manipulaci se zbraní a střelivem,
b) snížení zrakové ostrosti nedosahující snížení zrakové ostrosti podle oddílu 1, přičemž jednookost se připouští, je-li na zbývajícím oku zraková ostrost 6/6 s korekcí,
7. nemoci ucha a bradavkového výběžku:
a) nedoslýchavost,
b) jiná onemocnění ucha, která omezují bezpečné ovládání zbraně a manipulaci se zbraní a střelivem. Poznámka: Ve sporných případech je nutné podrobné audiologické a vestibulární vyšetření,
8. nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně ovlivňující funkci horních končetin, nemoci endokrinní a přeměny látek, jakož i další nemoci, které nesporně vylučují nebo omezují bezpečné ovládání zbraně a manipulaci se zbraní a střelivem.

Jsou to právě podmínky zdravotní způsobilosti, kde můžeme velmi často „narazit“, zejména pokud jsme u lékaře registrováni jen krátce a on dobře nezná naši anamnézu. Nejčastěji to řeší požadavkem na psychologické vyšetření, má na to právo, ovšem měl by nám zdůvodnit proč, zejména když to je lékař, ke kterému chodíme celý život. Pokud jste ale zdravotní nezmaři, kteří se zaregistrovali u lékaře před x lety a od té doby neměli ani chřipku, takže si vás ani matně nepamatuje, asi psychologovi neujdete.
Vzhledem k platnosti vyšetření jen tři měsíce bude asi nejlepší si s lékařem promluvit, popřípadě nechat napsat žádost o vyšetření, složit zkoušku odborné způsobilosti a ve stejné době už mít lékařské záležitosti natolik „vyběhány“, že se složením zkoušky můžete dokončit i je. Uvědomte si, že v případě neúspěchu u zkoušky vám může lékařské vyšetření do doby, než ji složíte, znovu pozbýt platnosti,viz níže.

Takže pasivní podmínky máme splněny: jsme zdraví, bezúhonní a spolehliví, prostě  schopní (někteří z nás i úplně všeho, já vím). A v rámci věku jsme se rozhodli pro vhodné skupiny zbrojníno průkazu. Pokud vám bylo 21 let a nechcete se činností okolo zbraní živit, třeba stát se prodavačem v oboru nebo pracovat v bezpečnostní službě a podobně, doporučuji vám skupiny „A,B,E“. Pokud chcete i skupinu „C“, musíte nejdříve získat lovecký lístek. Skupina „D“, která je pro výkon povolání, bohužel vyžaduje opakování lékařské prohlídky po 30 měsících od jeho získání a tedy náklady navíc. Mimo zájem tohoto článku pak je skupina „F“ která se týká pyrotechniky a podobně, i s odstavci zákona to uvedu níže…

Závěr korunuje dílo, říká se a závěrem našeho snažení bude zkouška odborné způsobilosti. Na rozdíl od dřívějších časů musíme ze zákona dělat zkoušky podle svého trvalého bydliště. Přihlášku dostaneme na „našem“ inspektorátu a to včetně určení data, kdy  bude složena. Znovu zdůrazňuji, že v případě neúspěchu nám může propadnout osvědčení o zdravotní způsobilosti, proto je dobré jeho získání načasovat na dobu po složení zkoušky. Nechme opět mluvit zákon:

§ 21

Odborná způsobilost žadatele o zbrojní průkaz skupiny A až E

(1) Žadatel o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E prokazuje odbornou způsobilost zkouškou vykonanou před zkušebním komisařem. Ten po úspěšném vykonání zkoušky vydá žadateli doklad o odborné způsobilosti.

(2) Zkušebního komisaře určuje příslušný útvar policie.

(3) Zkouška odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E se skládá z teoretické a praktické části. Obsahová náplň zkoušky se musí lišit podle skupin zbrojního průkazu (§ 16 odst. 2).

(4) Teoretická část zkoušky se provádí formou písemného testu a žadatel při ní osvědčuje znalost
a) tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení,

b) zvláštních právních předpisů upravujících oprávněné použití zbraně,

c) nauky o zbraních a střelivu a

d) zdravotnického minima.

(5) Praktická část zkoušky se skládá ze
a) zjištění znalostí bezpečné manipulace se zbraněmi a střelivem a

b) střelby na pevný cíl.

(6) Ke zkoušce odborné způsobilosti se žadatel o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E přihlašuje na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Přihláška obsahuje údaje uvedené v § 17 odst. 1 a podává se u příslušného útvaru policie, který podané přihlášky eviduje v seznamu žadatelů o vykonání zkoušky odborné způsobilosti podle data doručení a nejpozději do 1 měsíce od podání přihlášky oznámí žadateli termín a místo konání zkoušky. Oznámení o konání zkoušky musí být žadateli doručeno nejpozději 10 dnů přede dnem konání zkoušky.

(7) Pokud žadatel při zkoušce odborné způsobilosti neuspěl, může se znovu přihlásit ke zkoušce podle odstavce 6 nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne neúspěšného vykonání zkoušky. Požádá-li o určení jiného zkušebního komisaře, příslušný útvar policie jeho žádosti vyhoví.

(8) Náklady spojené s provedením zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E hradí žadatel; může je hradit i držitel zbrojní licence.

(9) Obsahovou náplň teoretické a praktické části zkoušky a celkové vyhodnocení zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E a výši odměny zkušebního komisaře stanoví prováděcí právní předpis.

§ 21a) nás až tolik nezajímá, ale uvádím ho taky:
§ 21a
Odborná způsobilost žadatele o zbrojní průkaz skupiny F

(1) Žadatel o vydání zbrojního průkazu skupiny F prokazuje odbornou způsobilost před komisí jmenovanou ministrem vnitra složenou ze zástupců navržených ministerstvem, policií, Ministerstvem obrany, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Českým báňským úřadem.

(2) Zkouška se skládá z teoretické a praktické části.

(3) Teoretická část zkoušky se provádí formou písemného testu
a ústního pohovoru a žadatel při ní osvědčuje znalost

a) tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení,

b) předpisů upravujících nakládání s municí a výbušninami,

c) nauky o munici, výbušninách a detekční technice a

d) zdravotnického minima.

(4) Praktická část zkoušky se skládá z
a) identifikace a stanovení míry nebezpečnosti nevybuchlé munice a výbušniny a jejich detekce,

b) zajišťování místa nálezu nevybuchlé munice a výbušniny,

c) bezpečné manipulace s nevybuchlou municí a výbušninou a

d) likvidace munice a výbušnin.

(5) Ke zkoušce odborné způsobilosti se žadatel o vydání zbrojního průkazu skupiny F přihlašuje na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Přihláška obsahuje údaje uvedené v § 17 odst. 1 a podává se  ministerstva, které podané přihlášky eviduje podle data doručení a žadateli oznámí termín a místo konání zkoušky. Oznámení o konání zkoušky musí být žadateli doručeno nejpozději 10 dnů přede dnem konání zkoušky.

(6) Pokud žadatel při zkoušce odborné způsobilosti neuspěl, může se ke zkoušce znovu přihlásit za podmínek podle odstavce 5, nejdříve však po uplynutí 3 měsíců ode dne neúspěšného vykonání zkoušky.

(7) Náklady spojené s provedením zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny F hradí žadatel; může je hradit i držitel zbrojní licence skupiny K.

(8) Obsahovou náplň teoretické a praktické části zkoušky a celkové vyhodnocení zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu skupiny F stanoví prováděcí právní předpis.

(9) Před zahájením dočasného nebo příležitostného výkonu činnosti, která spočívá v pyrotechnickém průzkumu, v České republice fyzickou osobou, která je v jiném členském státě oprávněna k výkonu obdobné činnosti, může ministerstvo požadovat ověření odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace 11d).

Co se týče teoretické i praktické části zkoušky:

Nejdříve se skládá teoretická část, která má 30 otázek ohodnocených celkem 79 body. Pro skupinu „A“ je minimum 67 bodů, „B“ a „C“ je podmíněno 71 body a „D“, popřípadě “E“, získáme s minimálně 74 body. Otázky i odpovědi najdete v sekci download našeho magazínu.

Poté následuje praktická část. Tam prokazujeme znalost bezpečné manipulace se zbraní - schopnost zacházet bezpečně se zbraní, tj. bezpečné zjištění je-li nabitá, znalost rozborky a sborky při čištění a manipulace před střelbou i při střelbě. Zde je dobré při přípravě využít zkušenějších kolegů, nebo si zaplatit kurz. Důraz je kladen na manipulaci, neboť požadavky na přesnost a rychlost při střelbě jsou opravdu (velmi moudře), nízké. Možná nebudete spokojeni, že složení zkoušky odborné způsobilosti příliš odbývám, ale o té by se dalo psát a psát donekonečna a stejně by se to nevyrovnalo kurzu nebo praktické ukázce. Proto jsem ostatně volil způsob „komentování“ vybraných částí zákona.
Po úspěšném složení zkoušky získáme od zkušebního komisaře rok platící osvědčení o zkoušce a tedy máme rok na to, abychom si na příslušném inspektorátě vyřídili vydání zbrojního průkazu.
Tím  jsme splnili v podstatě  krok za krokem vše, co po nás zákon požaduje, a můžeme si zažádat o vydání zbrojního průkazu.

O vydání zbrojního průkazu uvádí zákon :
§ 17
(1) Zbrojní průkaz vydává příslušný útvar policie na základě žádosti podané fyzickou osobou na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Obsahem žádosti o vydání zbrojního průkazu musí být:

a) osobní údaje a

b) údaj, o kterou skupinu zbrojního průkazu žádá.

(2) K žádosti o vydání zbrojního průkazu je žadatel povinen připojit
a) posudek o zdravotní způsobilosti držet nebo nosit zbraň a střelivo nebo provádět pyrotechnický průzkum, jedná-li se o vydání zbrojního průkazu skupiny F, (dále jen “zdravotní způsobilost”),

b) doklad o odborné způsobilosti držet nebo nosit zbraň a střelivo nebo provádět pyrotechnický průzkum, jedná-li se o vydání zbrojního průkazu skupiny F, (dále jen “odborná způsobilost”)
a

c) 2 fotografie o rozměru 35 x 45 mm, odpovídající současné podobě žadatele, zobrazující žadatele v čelném pohledu s výškou obličejové části hlavy od očí k bradě minimálně 13 mm, v občanském oděvu, bez brýlí s tmavými skly a bez pokrývky hlavy, není-li její použití odůvodněno důvody náboženskými nebo zdravotními; v takovém případě nesmí pokrývka hlavy zakrýt obličejovou část způsobem znemožňujícím identifikaci žadatele, a splňující požadavky technického provedení stanoveného prováděcím právním předpisem (dále jen “fotografie”).

(3) Jde-li o žádost o vydání zbrojního průkazu skupiny C, je žadatel povinen také předložit platný lovecký lístek.

(4) Pokud se žadatel o vydání zbrojního průkazu v posledních 10 letech před podáním žádosti nepřetržitě zdržoval více než 6 měsíců mimo území České republiky, je povinen předložit též doklad obdobný opisu z evidence Rejstříku trestů ze státu, ve kterém se zdržoval, s překladem do jazyka českého, vyhotoveným tlumočníkem zapsaným v seznamu znalců a tlumočníků; nemůže-li takový doklad předložit, protože mu jej tento stát nevydá, předloží čestné prohlášení, ve kterém uvede, že v cizině nebyl uznán vinným pro trestný čin, pro který nemůže být považován za bezúhonného (§ 22), nebo uznán vinným z přestupku, pro který nemůže být považován za spolehlivého (§ 23).

(5) Žadatel o vydání zbrojního průkazu, který má místo pobytu ještě v jiném členském státě, je povinen předložit též předchozí souhlas tohoto členského státu s vydáním zbrojního průkazu nebo jeho prohlášení o tom, že předchozí souhlas není nezbytný, s překladem do jazyka českého, vyhotoveným tlumočníkem zapsaným v seznam znalců a tlumočníků.

(6) Posudek podle odstavce 2 písm. a) nesmí být starší než 3 měsíce, doklad podle odstavce 2 písm. b) nesmí být starší než 1 rok a doklad podle odstavců 4 a 5 nesmí být starší než 6 měsíců ke dni podání žádosti.

(7) Příslušný útvar policie přeruší řízení o vydání zbrojního průkazu v případě, že proti žadateli o vydání tohoto dokladu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 22.

Pokud splníme všechny požadavky, je vydání zbrojního průkazu nárokové. Tedy: máme na něj právo, včetně skupiny “E“. Což není zdaleka ve všech zemích EU i mimo ni obvyklé, spíše naopak. Jedinou výjimkou jsou občané jiných států a lidé žijící delší dobu mimo naše území, pro něž platí ustanovení čl.3 § 18 . Pro obyvatele členských států EU ještě platí čl.5 § 17, po jehož splnění je pro něj vydání zbrojního průkazu také nárokovým.
Pokud jste četli pozorně, všimli jste si, že mluvíme o skupinách zbrojních průkazů. Ještě bych chtěl méně pozorné čtenáře zákona upozornit, že skupiny zbrojních průkazů neodpovídají kategoriím zbraní podle tohoto zákona, i když i ty jsou značeny písmeny. Zkušenější se možná pousmějí, ale mnozí adepti  jsou zmateni a to může vést k chybám třeba při rozhodování, jaké skupiny zdravotních průkazů si pořídit.
A protože o peníze, jak víme, jde až na prvním místě, chtěl bych se ještě dotknout otázky “Co za to“. Za zkoušku náleží komisaři odměna 300kč + zaplatíte střelnici, munici a zapůjčení zbraní. Za skupinu zbrojního průkazu na inspektorátě dáte při vystavení zbrojního průkazu 500kč, za lékaře podle požadovaných vyšetření 500 až asi 3000 kč. Pokud si zaplatíte kurz,  tak ještě náklady na něj a ty jsou individuální podle jeho rozsahu a místních cen. V zásadě počítejme s částkou kolem 5000 kč, která se může navýšit, ale i klesnout až o 50%.

Uff, snad jsem na nic nezapomněl, rámcově tu máte vše, co považuji za nezbytné. Já sám jsem dělal zkoušky ještě před platností 119/2002  a nerad bych vás mystifikoval. O tom, jakou cestou se můžete  dát po získání zbrjního průkazu dále, bude pojednávat článek, který jsem zatím pracovně nazval: Přijďte si zaLOSit, který  by se měl do měsíce objevit na stránkách tohoto magazínu.