Česká republika je jednou z rozumnějších zemí, kde držení střelné zbraně pro osobní ochranu je pro normálního člověka možné. Občas se objeví exces podobný tomu nedávnému z Frýdku-Místku, který dává argumenty odpůrcům, ale naštěstí se poté nerozpoutávají nekonečné a hlavně hysterické debaty o omezeních a zákazech. Zatím. To ale neznamená, že není potřeba neustále upozorňovat novináře na nesmyslnost některých otázek honících se za senzacemi. Dobrým příkladem budiž právě kauza střelce z Raškovic.
Gaussova křivka v přírodě je známým úkazem, kdy začátek a konec vždy představuje určité extrémy a střední část relativní normu. To znamená, že napřklad počet extrémně inteligentních lidí je určíté procento, které je zhruba podobné těm extrémně hloupým. Střed pak představuje průměr, zjednodušeně řečeno. Samozřejmě se křivka také mění podle toho jaká je ve společnosti nálada, jak je vyspělá nebo naopak nezdravá atd. Naše zákony v současnosti prozatím dobře „odřezávají“ začátek a konec Gaussovy křivky žadatelů o ZP. V tom pokračují pak samotní držitelé zbrojních průkazů, kteří si uvědomují svojí odpovědnost. Platí to tak i u novinářů v českých médiích? Mají oni svojí odpovědnost, která jim nedovolí zneužít jejich zbraně? Jejich vlastní kodexy vylepené v redakcích zjevně nedodržují. Myslím, že média jsou zbraně účinější než ty jichž se tolik obávají. Zasahují totiž plošně statisíce lidí a to i v otázkách existenčních.
V článcích na našich nejčtenějších zpravodajských serverech, v novinách a televizi je možné vystopovat k této kauze zjevné stopy diletanství a minimálně v jednom případě také novinářské arogance. Více najdete například ve starším vyjádření LEX zde. Záměrně se k případu vracíme s odtupem času, protože nejde ani o samotný případ, který už dnes tolik nikoho mediálně netrápí, ale o způsob jakým byla veřejnost informována. Ani v jednom z článků nebo reportáži, které jsem měl možnost číst nebo vidět nezazněla například zajímavá fakta ze statistik, kde by bylo zřejmé, že počet trestných činů spáchaných legálně drženou střelnou zbraní je u nás na minimální úrovni. Honba za tím kolik zbraní může doma člověk mít a jak je to znepokojující byla důležitější. Když pak přišla odpověď a nehodila se do článku, byla schválně zdeformována. Tyto informace pak vyvolávají u laické veřejnosti pocity paniky a zkresleného obrazu držitelů ZP. Dovedeno do absurdna může pak podobná zpráva zapříčinit to, že se nebudeme proti jakýmkoliv útokům moci bránit. Zde už ale nebudou novináři cítit zodpovědnost za to kam až mohou dotlačit veřejnost, která je motorem populistických řešení politiků. Naštěstí podle průzkumu LEX před volbami strany většnou toto téma populisticky nezneužily (http://www.gunlex.cz/volby-do-psp-cr-2013/). To ale neznamená, že se to nemůže změnit.
Z držitelů ZP si mohou novináři vzít příklad, se zbraní umí zacházet bezpečně a nesou i tíhu osobní zodpovědnosti. Zároveň stále věřím, že těch novinářů, kteří osobní zodpovědnost mají je hodně a že budou vzorem i pro své kolegy. Třeba právě pro ty, jež se věnovali této kauze.
Napsat komentář