Makarov – samonabíjecí pistole PM ráže 9mm

Konstrukčně více než 50 let stará pistole Makarov je stále vynikající zbraní. My se na ni podíváme hledáčkem Zoufalcovy uživatelské recenze, která je pojata jako odpověď na článek v dnes již starším čísle Střelecké revue.

Vážená redakce Střelecké revue,

můj dopis je reakcí na článek pana Klozíka, který byl otisknut v čísle 9/2006. Zmíněný článek pojednává o samonabíjecí pistoli PM ráže 9mm Makarov. Jsem již asi dva roky majitelem této zbraně a proto mi dovolte podělit se s Vašimi čtenáři o své zkušenosti s jejím používáním.

Pistole byla zkonstruována před více než, padesáti lety, a od té doby slouží v původně sovětské a následně v ruské armádě bez jakýchkoliv zásahů do konstrukce, což mimo jiné svědčí o její dokonalosti a řadí ji k legendám, jako jsounapříklad Walther PPK, CZ 75, Colt 1911 a další.

Konstrukce a provedení zbraně

Nyní již ke zbrani samotné. Předně chci zdůraznit, že celá pistole mimo jednodílné plastové pažbičky je vyrobena z velmi kvalitní oceli. Přesto hmotnost mojí zbraně činí jen 0,66 kg, navzdory v dostupné literatuře uváděným 0,73 kg.

V konstrukci zbraně je v maximální míře použito stavebnicového systému, kdy jednotlivé součásti drží ve zbrani buď tlakem pružiny, nebo jsou uzamčeny jinou součástkou. Na zbrani se nachází pouze jediný šroub, jenž drží pažbičku a jeho hlava je proti povolení z boku jištěna odpruženou kuličkou.

Vnitřní plochy sice nesou stopy po fréze, ale jedná se o místa naprosto nepodstatná. Musíme si uvědomit, že se jedná o zbraň konstrukčně starou padesát let. V té době nebylo přesné lití, CNC obráběcí centra a další moderní „rychlotechnologie“. Kdysi jsem měl mimo jiné také CZ 92 a tam byl vnitřek pistole nesrovnatelně horší. Ovšem vnější plochy Makarova jsou nadstandardně leštěny a na povrchu černěny.

Zásobník

Záchyt zásobníku, který je na spodku rukojeti, nepovažuji u obranné pistole za nevhodný, neboť se nemůže nechtěně aktivovat a tím je zabráněno vypadnutí zásobníku v nejméně vhodný až vyhrocený okamžik, například při soutěži nebo v případě nutné obrany, kdy jde opravdu o život. Výměna zásobníku je záležitostí 2 vteřin. Když už jsem u zásobníku, jeho kapacita je 8 nábojů. Osobně nosím v zásobníku 7 nábojů a v komoře osmý. Podle mého názoru se tak nadměrně neunavuje pružina podavače a vystřelení více, než 8 nábojů „na ulici“, bude případně soud považovat za nutnou obranu dost neochotně. Pro potřeby nutné obrany kapacita zásobníku jistě postačuje, navíc je samozřejmě možné nosit neomezený počet zásobníků, jejichž výměna je záležitostí okamžiku.

Úderník

Pistole má klasický SA/DA kohoutový bicí mechanismus s odskokem, který je navíc jištěn pojistným ozubem a proto nemůže dojít k nechtěnému výstřelu bez stisknutí spouště. Manuální pojistka na závěru je kombinována s bezpečným vypuštěním nataženého kohoutu při zajištění. Navíc jistí polohu úderníku, který je volně vložen v závěru. Jsem strojař, a proto velmi oceňuji konstrukční řešení uložení úderníku, který nelze přerazit. Pokud by se taková velmi nepravděpodobná situace přece jen vyskytla, úderník zůstává stále plně funkční. Vytahovač je v závěru uložen Waltherovským způsobem, který v současnosti používá např. velice rozšířený Glock.

Při různých zkouškách jsem zjistil zajímavou vlastnost zbraně – dokáže si vzít ze zásobníku i prázdnou nábojnici. To jsem u žádné jiné zbraně nepozoroval, vždy se nábojnice při náběhu do komory o něco zasekla. Ne tak v případě PM. To podle mého názoru svědčí o dobrém konstrukčním řešení navádění náboje do komory.

V článku ve Střelecké revue je zmiňován pouze vnitřní záchyt závěru. Záchyt má z vnějšku dostupný velmi příjemný hmatník, který navíc nezvětšuje šířku zbraně. Na střelbu z PM jsem si musel chvíli zvykat – neuzamčený závěr v kombinaci s poměrně výkonným nábojem 9mm Makarov je přece jen ostrá, rychlá rána.

Mířidla

Mířidla na zbrani jsou poměrně malá a nevýrazná, což nepovažuji za nevýhodu, při obranné, pudové střelbě, se obvykle stejně nepoužívají, při tasení se nezamotají do oděvu a pro míření na soutěžích jsou dostatečná. Zbraň je velmi přesná. Na standardních 25 metrů dokázal můj známý, mimochodem velmi dobrý střelec, umístit pět střel do opsané kružnice o průměru 40mm.

Náboje

Ze zbraně mám vystříleno několik tisíc nábojů a to jak továrních SB, tak i mých vlastních „přebíjenek“. Nezaznamenal jsem žádnou závadu způsobenou zbraní, nebo střelivem. Drobnou nevýhodou je cena střeliva v obchodě, kde krabička (50ks) nábojů stojí 280 – 350kč v závislosti na výrobci a obchodníkovi.

Přebíjení

Proto, abych si pořádně zastřílel a nemusel počítat každý náboj, jsem byl nucen začít přebíjet i Makarova. Po zkušenostech s několika desítkami tisíc nábojů od 7.65 Br., přes 38 Sp. po 9mm Luger, mohu konstatovat, že i Makarov je vhodný k přebíjení. Používám olověnou střelu o hmotnosti 115 grainů, kterou laboruji na rychlost kolem 200m/sec. Výkon se oproti továrnímu střelivu SB snížil, zpětný ráz také a výsledkem je terčový náboj s vcelku příjemnými vlastnostmi za cenu 1 kč za kus + čas strávený u přebíjecího lisu. Střely se střižnou hranou si odlévám a kalibruji sám. I při tomto výkonu zbraň funguje naprosto spolehlivě. Na nošení a trénink obranné střelby používám „plnotučné“ originály SB.

Využití pro obranu i sport

Z toho, co jsem napsal, vyplývá, že se jedná o zbraň vhodnou na obranu i sportovní střelbu. Nepoužitelná je pro střelbu dle pravidel IPSC, ale na to jsou jiné sportovní speciály (samozřejmě mnohem dražší). Zbraň je s délkou 160mm a šířkou závěru pouhých 25mm velmi kompaktní. Navíc je ze všech stran maximálně uzavřena proti vnikání nečistot a výhozní okénko je velmi malé (na plocho neprojde ani prázdná nábojnice). I přesto jsem nezaznamenal žádný problém s extrakcí náboje nebo nábojnice.

Na zbrani mi vadí pouze páčka manuální pojistky, která je pro mne nevhodně umístěna v zadní části závěru, právě v místě mého úchopu závěru při natahování.

Pro nošení používám opaskové pouzdro od firmy Dasta. Zbraň jsem zakoupil na objednávku v prodejně zbraní PPD Rosice za 4500kč, rok výroby je 1976. V průběhu jejího skladování se na povrchu neobjevil ani jeden šrám. O střílení z pistole v této době ani nemluvě, zbraň měla odstřílenou opravdu jen zkušebnu.

Můj názor na uvedenou zbraň je naprosto shodný s názorem pana Klozíka a to sice ten, že se jedná o vynikající zbraň, na kterou je naprosté spolehnutí.

• Odkaz na diskuzi k článku

Fotogalerie