Pražský chodec IV – FN Baby, Walther TPH a Glocky

“já bych si na to vzal braunink“, pravil Švejk, „vypadá sice jako hračka, ale za minutu s tím můžete postřílet třeba tucet arcivévodů, tlustejch nebo hubenejch“

Tak nějak to tehdy c.k. záložák řekl. Ne, nechci vás tlačit do literatury, ale slovo „braunink“ bylo kdysi synonymem pro samonabíjecí pistoli, stejně jako slovo “colťák“ pro revolver. Dokonce jsem v jedné velmi pokleslé detektivce kdysi nevěřícně zíral na otázku „zkušeného“ detektiva, která zněla: „….a byl to Browning nebo Colt?„ čímž se chtěl onen doveda zeptat svědka, jestli to byla samonabíjecí pistole nebo revolver. Prostě slovo „braunink“ bylo, jak mám ověřeno, až do šedesátých let minulého století synonymem pro pistoli.

Zásluhu na tom má pochopitelně fenomenální tvůrce samonabíjecí pistole J.M.Browning a světoznámá belgická firma FN. FN vznikla původně jako továrna pro licenční výrobu Mauserových vojenských pušek, ale už před první světovou válkou se poohlédla po civilním programu, pro který se samonabíjecí pistole skvěle hodily. FN dokonce získala jako jediná firma právo označovat své výrobky jménem konstruktéra, a tak se pomalu každé pistoli v té době začalo říkat Browning.

Browning FN Baby

Na jeden hezký, komisní Browning FN Baby jsem narazil v prodejně Zbraně Brymová na Smíchově. Jedná se o jednu z posledních konstruktérových prací, “dotaženou“ k použitelnosti v Belgii. Vznikla jako odpověď FN na Walter model 9, který byl ve své době co do velikosti opravdovou „bombou“.

Je stejně zajímavé sledovat, jak se vyvíjely názory na zbraň pro sebeobranu a její munici. Náboj 7,65 br. byl v Evropě považován až do 70. let za vhodný pro služební (policejní) účely. Náboj 6,35 byl standardním pro sebeobranu, (občas se šlo dolů až k 22Short) a větší ráže než 7.65 byly považovány za vhodné pro armádu.

Dnes se všeobecně považuje za nejmenší plnohodnotný, a pro sebeobranu vhodný, náboj 9L a použití slabšího střeliva je výjimkou, třeba za účelem získání opravdu malé zbraně, jakou byly ve své době právě FN Baby a Walther 9.

Tím končím krátký exkurs ohledně vhodnosti munice, jen bych se chtěl zmínit, že zbraně této konstrukce nejsou bezpečné pro stálé nošení s nábojem v komoře!!! Při nehodách způsobených těmi, jenž na to nedbali, už mnoho lidí zemřelo, takže zmíněnou pidipistolku, kterou mají na krámě za necelých 5.000 Kč, mohu doporučit buď pro sběratele, nebo pro člověka, který se s jejími konstrukčními zvláštnostmi dokáže vypořádat. To samé platí třeba pro DUO, FN 1906 a jiné zbraně vzniklé v této době.

Jinak je zbraň v relativně dobrém stavu a není úplně obvyklá, i když už jsem jí viděl v komisi i levněji.

Walter TPH

Poměrně neobvyklý a dost drahý (cca 12.000 Kč) je Walter TPH, jakýsi menší bratr známých PP a PPK. Už z tohoto vyplývá, že nemá nectnosti výše zmiňovaných předválečných konstrukcí.

Také tuto zbraň bych ale doporučil spíše do sbírky, když už pominu problematický výkon náboje 6.35, prakticky stejnou písničku vám za mnohem méně peněz „zahraje“ libovolná ČZ řady 36/45/92 a nebo si můžeme pořídit za podobný peníz a ve stejných rozměrech nějakou modernější a účinnější konstrukci. Konec konců zbraň byla označena „zamluveno“, ale i přes to je krásná, a když už jsem se dnes zaměřil na „prcky“, nemohu jí vynechat. Pochopitelně že i ony malé ČZ tam v komisi mají a dá se z nich vybrat slušný kousek.

Glocky

Jak už jsem psal, dnes se za opravdu doporučeníhodné ráže považují ty od 9L výše. V úvahu tedy připadají kompaktní a subkompaktní verze velkých zbraní. (O další možnosti, tj.použití ráží 7,65 a větších ve zbraních o rozměrech původních pistolek „do kapsičky u vesty“, jako třeba Keltec a Kevin zde nepíši, neboť jsem na ně v komisi tentokrát nenarazil.)

A protože nám zakázali EFMJ, zaujaly mne dva velmi nestříleně vypadající Glocky v ráži 45ACP typů 30 a 36, tedy s dvojřadým desetiranným a jednořadým šestiranným zásobníkem a rukojetí, v cenách cca mezi 12-14 tisíc Kč.

Zbraně jsou velmi zachovalé, v původním stavu, takže bych doporučil dokoupit 2kg stojinu spouště a rozšířený záchyt závěru, ale to už vás odkáži na známou větu o vkusu a možnostech každého.

Tak dnes byl Pražský Chodec poněkud jiný, ale snad ty znalé ta trocha údajů o vhodné zbrani pro sebeobranu neotrávila. Názory, které jsem zde prezentoval, nejsou zcela jistě samospasitelné a jediné správné, ale o tom někdy jindy, ostatně se říká, že po dvaceti letech nošení zbraně každý skončí u 22LR … :-)

Be Sociable, Share!
Označeno v Pražský chodec Označeno s: , , , ,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*