Norsko je známé poměrně přísnými zákony a velkou důvěrou v úřady a policii. Tyto instituce zde mají celkem široké pravomoci a tvoří tak výkladově jakousi nadstavbu zákonů. Známe to i z kauzy odebraných českých dětí. Podobné je to i v oblasti zbraní a střeliva.
Prakticky zde nemáte zaručenou možnost vlastnit zbraň za splnění určitých podmínek. Sice jsou platná nějaká omezení, jako je věk pro nabytí zbraně (21) a zbrojního průkazu (18), složení zkoušek na střelnici a zdůvodnění proč chcete zbraň vlastnit, ale samotné rozhodutí je už na úřadech. Policie vás může kdykoliv doma zkontrolovat jak máte zbraně uložené a prověřovat vaší způsobilost k jejich držení. Jen na státu záleží jaké zkoušky po vás bude požadovat a zda vám povolení udělí.
Zdá se vám to na páté místo moc „utažené“? Možná ano, ale kupodivu zde vlastní nějakou zbraň tměř 32% obyvatel, zejména dlouhé lovecké, ale i poloautomatické krátké pro sport nebo v krajním případě sebeobranu (doma, nošení je zakázané). Vše se posuzuje individuálně a zdá se, že to i funguje. Ostatně i u nás je konečné rozhodnutí také na policii a trochu i v rukou zkušebních komisařů. Sám jsem byl svědkem, jak komisař dokáže několika vhodnými otázkami odhadnout schopnosti a vyrovnanost uchazeče a nemusí na to být regule a speciální zákon. Jsou to pojistky, které fungují, ale jejich „volnost“ se dá i lehce zneužít. Ve vyspělých společnostech jako je Norsko to využít pozitivně zřejmě jde. Je to prostě o lidech, a tak si tuto pozici Norové zaslouží. Řádění šílenců jako byl Biervik zabránit stejně nejde a zpřísněním zákonů už vůbec ne.
Příště: Panama
Napsat komentář